obrázok so súhlasom David Castillo Dominici / FreeDigitalPhotos.net
Co je zdravá míra sebevědomí a co už je jednání, založené na egoismu? Mezi oběma směry je tenká hranice, která se někdy lehce překrývá a člověk může padnout do pochyb zda jednání, které zvolil, je to, které chtěl.
Zdravá míra sebevědomí dává člověku dobrý pocit. Dává mu křídla. Vnímá, že je stejně dobrý jako ostatní, není mezi ním a ostatními rozdílu v hodnotě kvalit. Každý člověk pochází ze stejného prazákladu, každý člověk je ze stejného „materiálu“. Rozdíl je v tom, jak s tím, co dostává, zachází.
Nakolik si uvědomujeme svou vnitřní sílu a nakolik ji využíváme?
Zdravě sebevědomý člověk si uvědomuje své kvality, umí ohodnotit práci svou i práci druhých. Vnímá, že není rozdílu mezi žebrákem a boháčem. Oba typy přicházejí ze stejného Zdroje, každý na sebe ovšem přejímá jinou roli a jinak využívá darů, které mu byly předány při zrození. Na první pohled se může zdát, že jeden je na tom lépe. Je to ovšem jen zdání, klam prvního dojmu. Ve skutečnosti oba přebírají roli, pro kterou se rozhodli, každého z nich jeho vlastní role posouvá vpřed ve vývoji.
Naproti tomu člověk, který je pohlcen svým vlastním egem upřednostňuje svůj vlastní prospěch na úkor druhých. Člověk pohlcený vlastním egem trpí, protože vnímá, že se mu něčeho nedostává tak, jak by mělo. Srovnává svou situaci s druhými, ale nevidí, že dostává to, co sám dal. A protože egosticky založený člověk, který myslí hlavně sám na sebe, dává druhým míň než by měl, vrací se mu míň než by chtěl. Neustále prožívá nerovnost, nespravedlnost, vnímá nedostatek lásky, nedostatek pozornosti od druhých. Často má pocit nemilovaného dítěte, nedostatečně ohodnoceného pracovníka, nemilovaného partnera.
Najít vnitřní rovnováhu, nalézt tu správnou míru sebelásky tak, aby člověk byl v souladu s ostatními a nežil na úkor druhých nebo sebe samého, je práce na plný úvazek. Jako ukazatel správného směru je náš pocit. Když se cítíme dobře, jdeme správným směrem. Jakmile se cítíme špatně, někde jsme sešli z cesty.
Vedle těchto dvou modelů – egoisty a vyrovnaného člověka – je tu ještě jeden typ člověka. Je to člověk obětavý, který se rozdává druhým na úkor sebe samého. Je to opak egoisty. Myslí nejprve na druhé a pak sám na sebe. Na první pohled tento typ člověka může vypadat jako „správný“, tedy model člověka, který by bylo dobré následovat. To by bylo možné, ovšem pouze v případě, že tento člověk rozdává na úkor sebe samého a necítí se při tom špatně. Musel by rozdávat druhým a přitom nečekat nic pro sebe. Nečekat nic nazpět. Dělat vše bezpodmínečně. Dávat dárky a nečekat, že mu druzí něco dají. Dělat si čas pro druhé a nečekat, že si druzí udělají čas pro něj. Toto je ovšem pro mnohé utopie, většina lidí se sice rozdat umí, ale po čase – někdy třeba i 20 letech – přijde zlom. Tento člověk si v sobě roky střádá „naději“, že mu někdy někdo vrátí to, co dal.
Tuto roli na sebe často přebírají ženy matky a manželky. Celé roky mají na prvním místě rodinu, manžela, práci a sebe samou až na posledním místě. Vychovají své děti a po 20 letech v manželství mají pocit, že si jejich práce nikdo neváží.
Naše tělo je dokonalý nástroj, který nám ukazuje, pokud něco neděláme tak, jak bychom měli. Jakýkoliv diskomfort, disharmonie či nemoc jsou pro nás signálem, že je třeba změnit cestu, kterou jdeme.
Naše pocity jsou jako kompas. Na naší cestě nás navigují. Když se cítíme spokojení a šťastní, jdeme po vytyčené linii. Jakmile se ozve něco nepříjemného, nesouznění, disharmonie, je třeba něco změnit.
Často dlouho hledáme, která cesta je ta správná. Chceme vidět výsledek, chceme dojít do cíle. A tak stále hledáme, měníme cesty, měníme pohledy na situace, dokud si neuvědomíme, že naším cílem je právě cesta.
Mějte krásný čas,
Jolana
Zdroj: nova-cesta.com
Knihy z kategórie “Vzťahy, partnerstvo, láska a sex“
Výukové CD a DVD filmy o duchovne a osobnostnom rozvoji
Podobné články o vzťahoch
