obrázok so súhlasom sakhorn38 / FreeDigitalPhotos.net
Nenapadlo váš, že život, který žijete – že to vše je jen jakýsi sen? Celý váš život – od narození až po vaši dospělost, žijete sen, sen všech lidí, kolektivní sen.
Narodili jste se a rodiče, škola, společnost vás pečlivě učili, jak snít. Učili vás všemožná pravidla toho, co je správné a co naopak správné není. Formovali vás a formovali vás tak pečlivě, že vy sami jste přijali téměř vše, co vás učili. Přijali jste jejich způsob myšlení, přijali jste i to, co si o sobě myslíte – ale to, co si o sobě myslíte, nejste vy, je to jen to, co vás společnost naučila, že si o sobě máte myslet, skrze různá pravidla, skrze nálepky toho, co je dobré a co špatné, skrze to, co je „hezké“ a co „ošklivé“. Přišli jste na tento svět čistí, byli jste sami sebou. Ale pak přišla rodina, škola, společnost a každý si vás formoval, tak jak potřeboval, a tak si vás každý vymodelovával podle svých potřeb a vy jste s tím nemohli nic dělat. Nevybrali jste si to – nevybrali jste si, čemu budete věřit, v jakou víru budete věřit, nevybrali jste si pravidla, kterými se budete řídit, nevybrali jste si ani vaše jméno. Nic z toho jste si nevybrali, ale přesto jste se vším souhlasili – vše jste postupně přijímali a vstřebávali. Postupně z vás vymodelovali člověka, který dál žije tento sen, který přijal tento sen za svůj vlastní a který nemá nejmenší tušení, že to není jeho sen, nemá tušení, že sní a nemá ani tušení, že tento sen může kdykoliv změnit.
Změňte svůj sen
Váš sen, který sníte, můžete kdykoliv změnit. Můžete ho začít měnit hned teď. Jednou jste tento sen sice přijali ale stejně tak ho můžete odmítnout. Bude to složitější, než jeho přijmutí – žijete v něčem, co je pro vás „pravda“, žijete v něčem, co znáte, co je pro vás „bezpečné“. Ale pokud se rozhodnete, změna je možná.
Domestikace dětí
Vaše rodina, vaši učitelé, vaši přátelé – všichni ti lidé, s kterými jste přišli do styku, všichni vás učili, co je dobré, co je špatné. Učili vás, kdy děláte něco dobře a kdy špatně. Když jste v jejich očích udělali něco dobrého, byli jste odměněni a pokud naopak, pokud jste v jejich očích udělali něco špatného, potrestali vás. Byli jste ochočení stejným způsobem, jako ochočujete psa nebo kočku. Pokud jste udělali něco správného, přišla odměna, pokud naopak, přišel trest. A tak jste se naučili vnímat hodnoty, co je dobré a co špatné. Naučili jste se přijímat, kdy děláte něco dobře a kdy špatně bez ohledu na váš vlastní pocit, na váš názor, bez ohledu na to, jestli jsou tyto věci dobré či špatné i pro vás.
Přijímání rolí
Rodiče z vás chtěli někoho mít, škola z vás někoho chtěla mít, přátelé a společnost z vás chtěla někoho mít – a tak jste přijali některou z těch rolí, možná jste těch rolí vystřídali už hodně. Střídali jste masky, jako herci v divadle. Ale ani jedna z těch rolí, ani jedna z těch všech masek, které jste vystřídali – nic z toho jste nebyli vy. Vy, ta čistá, opravdová část, kterou jste byli, když jste se narodili. A pořád tam někde hluboko uvnitř něco schází, pořád nejste spokojení. Pořád hrajete hru, sníte sen, pořád nejste sami sebou.
Proto se lidé brání životu. Být naživu, to vzbuzuje největší strach, jaký lidé znají. Smrt není naším největším strachem, naším největším strachem je riziko žít – riziko žít a vyjádřit, kým skutečně jsme. Být sám sebou je největší lidský strach.
Odměna nám dělá dobře, a proto se snažíme dělat to, co po nás jiní chtějí, abychom ji dostali. Ze strachu z trestu a ze strachu, že nedostaneme odměnu, začneme předstírat, že jsme něčím, čím nejsme, jen abychom se zavděčili jiným a byli dostatečně dobří v očích někoho jiného.
(Don Miguel Ruiz )
Oběť a Soudce
Jak jste byli učeni, co je dobré a co špatné, časem jste zapnuli jakéhosi autopilota a začali jste učit sami sebe, neustále. Neustále jste byli pod svým vlastním dozorem, začali jste hodnotit, co děláte dobře, co špatně. Začali jste být sami sobě Soudcem a Obětí. A váš Soudce i Oběť jsou s vámi stále, jsou s vámi ve dne i v noci, jsou s vámi, když ráno vstanete z postele, jsou s vámi, i když uleháte do postele a chystáte se spát.
Pokaždé, když děláme něco proti Knize zákona, řekne Soudce, že jsme se provinili, musíme být potrestáni a měli bychom se stydět. To se stává mnohokrát denně, den za dnem, po všechna léta našeho života. Existuje ještě jiná naše část, skrze níž přijímáme rozsudky a která se nazývá Oběť. Ta nese obvinění, vinu a hanbu. Odtud zní hlas: „Já ubožák, nejsem dost dobrý, inteligentní a přitažlivý, nezasloužím si lásku.“
(Don Miguel Ruiz)
Uvědomujete si, že se trestáte znovu a znovu za stejné věci, za stejné chyby? Nebylo by přeci správné, spravedlivé být potrestán za jednu věc pouze jednou? Ano, spravedlivé by to jistě bylo, ale Soudce ani Oběť nehrají podle pravidel. Soudce i Oběť se vrací k minulosti, kdykoliv se naskytne příležitost a hodnotí, posuzují, trestají. A tak je dobré si toto uvědomit a přestat žít skrze vašeho vnitřního Soudce, skrze vaši vnitřní Oběť. Uvědomění je počátek, uvědomění je cesta k úspěchu, cesta ke svobodě. Neztotožňujte se s tím kritickým hlasem ve vaší hlavě.
Ostatní nás varují, že nebudeme-li dělat to, co podle nich dělat máme, půjdeme do pekla. Ale špatnou zprávou je, že v pekle již jsme, spolu s lidmi, kteří nám říkají, že se do něj dostaneme.
(Don Miguel Ruiz)
Autor: otevrisrdce.cz
Článek je možné sdílet v jeho nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno autora, zdroje, aktivní odkaz na tento článek a celá tato poznámka. Díky!
Knihy od Dona Miguela Ruiza
Knihy o duchovnom rozvoji
