„Proč si stále dokola vytváříme tutéž realitu? Proč navazujeme stále stejné vztahy? Proč dostaneme vždycky stejnou práci? Kolem nás je nekonečný oceán možností, tak proč vytváříme stále stejnou realitu? Není to udivující, že máme spoustu možností, ale nevíme o nich? Je možné, že jsme tak navyklí na svůj každodenní život a na způsob, jakým svůj život utváříme, že se smiřujeme s myšlenkou, že nad ním vůbec nemáme vládu?“
obrázok so súhlasom stockimages / FreeDigitalPhotos.net
Toto jsou myšlenky filmu „Co my jen víme!?“ („What The Bleep Do We Know!?“, USA 2004), který uvádí diváka pomocí počítačových modelů a výpovědí několika předních světových fyziků, neurologů, molekulárních biologů, mystiků a duchovních učitelů do světa kvantové neurčitosti a hledá hranice a strukturu vědomí. Jedinečný filmový zážitek podobný snímkům „Matrix“ či „Minority Report“, se díky svému žánrovému přesahu dostává blíže k podstatě pojmů Vědomí, Prostor a Realita.
„Na počátku bylo prázdno, překypující nekonečnými možnostmi. Jednou z nich jsi ty…“
„Kvantová mechanika umožňuje nejvyšší vědomí, miliardy neuronových sítí, biochemické děje, emoční odpověď. Jak můžete stále vnímat svět jako reálný, když ego, které o jeho reálnosti rozhoduje, je nehmatatelné? Existují všechny reality simultánně? Mohou všechny možnosti existovat vedle sebe? Byli jsme formováni tak, abychom věřili, že vnější svět je skutečnější než náš vnitřní svět. Tento nový vědecký přístup říká pravý opak. Říká, že to, co se děje v nás, bude utvářet to, co se děje mimo nás. Existuje fyzikální realita, která je pevně daná, a přesto se uskutečňuje teprve tehdy, když vrazí do jiného kusu fyzikální reality. Tou realitou můžeme být my – a to se nám samozřejmě líbí – ale taky nemusíme. Může to být jen kámen, který proletí kolem a zareaguje s tou rozplizlou hmotou. A zcela jistě ji vyprovokuje k určitému stavu bytí…“
Paradigma
„Přemýšleli jste někdy, z čeho jsou utvořeny myšlenky? Leccos z toho, co pozorujeme u dnešních dětí, naznačuje, že současné kulturní paradigma je špatné a nedoceňuje sílu myšlení. Každá doba má své vžité představy: Země je plochá, Země je kulatá… Existují stovky předpokladů, které máme za zaručené a které mohou nebo nemusí být správné. Historie ve většině případů prokázala jejich nesprávnost. Pokud tedy historie má být vodítkem, pak mnohé z toho, co o světě předpokládáme, není pravda. Jsme ale v těch představách uvězněni, často nevědomky. To je paradigma. Moderní materialismus zbavuje lidi potřeby cítit odpovědnost. Totéž lze často říct o náboženství. Pokud ale berete kvantovou mechaniku dost vážně, přímo vás k odpovědnosti nutí a nedává odpovědi, které by byly jednoznačné a konejšivé. Říká: „Ano, svět je obrovský a velice tajemný. Mechanismus není odpověď, ale já vám odpověď neprozradím, protože jste dost staří, abyste se rozhodli sami.“ V minulosti byli filozofové, kteří říkali: „Když nakopnu kámen a narazím si palec, je to skutečný pocit, je to živé.“ To znamená, že je to realita. Stále je to ale prožitek, pouhý vjem toho, že je to skutečné.“
Co je realita?
„Valí se na nás obrovské množství informací, které naše tělo zpracovává prostřednictvím smyslových orgánů. Informace prosakují nahoru a my je postupně eliminujeme. Do vědomí nakonec probublá to, co se nám nejvíc hodí. Mozek zpracuje 400 miliard bitů informace za sekundu, ale my jsme si vědomi pouze dvou tisíc. Těch 2 000 bitů se ovšem týká jen okolního prostředí, našeho těla a času. V tom světě, kde žijeme, vidíme jen špičku ledovce. Špičku kvantově mechanického ledovce…“
Možnosti vědomí
„Jen ve vědomém prožitku se zdá, že se pohybujeme v čase kupředu. V kvantové teorii se v čase můžete taky vracet. Vždycky se můžete vrátit v čase. Máte zažitou představu, že všechno kolem nás jsou věci, které existují nezávisle na našem jednání, na naší volbě. Tenhle druh myšlení zavrhněte a připusťte, že i hmotný svět kolem nás, židle, stoly, místnosti, koberec nevyjímaje, to všechno jsou jen možná hnutí vědomí. A já si z těch hnutí v každém okamžiku vybírám, abych dal průchod svému momentálnímu prožitku. Víc než tento typ radikálního myšlení nepotřebujete. Je ale tak radikální, že je to obtížné, protože v našem vidění existuje svět nezávisle na našem prožitku. Není to tak, kvantová fyzika to říká velice jasně. Podle Heisenberga, spoluobjevitele kvantové fyziky, nejsou atomy věci, jsou to pouhé tendence. Neuvažujte tedy o věcech, ale o možnostech. Všechno jsou to možnosti vědomí“.
Zajímavý meditační pokus
Ve Washingtonu, kterému se přezdívá světová metropole vražd, proběhl v létě 1993 velký experiment. Sjelo se 4 000 dobrovolníků ze stovky zemí a celý den, v několika časových blocích, společně meditovali. Podle předpovědí měl při takovém množství lidí klesnout počet násilných zločinů ve Washingtonu o 25 %. Policejní šéf se k tomu v televizi vyjádřil: „To by muselo napadnout půl metru sněhu, aby tady v létě klesla zločinnost o 25 %.“ „Nakonec se ale policie na tom experimentu podílela, protože počet násilných zločinů díky němu opravdu klesl o 25 %, jak jsme předvídali na základě 48 menších pokusů, které se uskutečnily již dříve. To přirozeně vyvolává otázku: Ovlivňují lidé realitu, kterou vidí? To si pište, že ano! Každý z nás okolní realitu ovlivňuje, i když se před tím schováváme a děláme ze sebe oběť. Všichni ji ovlivňujeme!“
Masaru Emoto
Japonec Masaru Emoto se velice zajímá o to, co působí na molekulární strukturu vody. Voda je ze všech čtyř živlů nejvnímavější. Emota napadlo, že by mohla reagovat na nefyzikální jevy. Při sérii pokusů vodu mentálně stimuloval a fotografoval pomocí mikroskopu s kondenzorem pro temné pole. „Podle pana Emota je hnací silou toho všeho myšlenka nebo úmysl. Jakým způsobem na molekuly působí, není známo. Ovšem s výjimkou molekul vody. A je to úžasné, když si vezmete, že 90 % našeho těla tvoří voda. Vrtá vám to hlavou, že? Když tohle dokážou myšlenky s vodou, představte si, co můžou naše myšlenky dělat s námi?!“
O myšlení
„Samotná myšlenka dokáže změnit tělo. Většina lidí neovlivňuje realitu důsledně a účinně, protože nevěří, že to dokážou. Něco si usmyslí, a pak to zavrhnou, protože jim to přijde hloupé nebo si nevěří. Za čas se k tomu vrátí a zase to zavrhnou. Takže z hlediska času je efekt minimální. A hlavním viníkem je jejich přesvědčení, že to nedokážou. Když celou svou bytostí uvěříte, že budete chodit po vodě, stane se to? Ano. Ale je to jako s pozitivním myšlením. To je skvělá věc. Jenže pozitivního myšlení je obvykle tenká vrstvička, která přikrývá velkou hromadu negativních myšlenek. Pozitivní myšlení tudíž není pozitivní myšlení, ale jen pláštík zakrývající negativní myšlenky. Když uvažujete o věcech, je realita konkrétnější než opravdu je. Proto jsme uvízli. Uvízli jsme ve stejnosti reality. Pokud je realita konkrétní, já sám jsem bezvýznamný. Nemůžu ji změnit. Pokud je ale realita mojí možností, možností vědomí, hned se ptám, jak ji můžu změnit nebo zdokonalit. Jak ji můžu udělat šťastnější? Vidíte, jak rozšiřujeme obraz sebe sama? Když myslím postaru, nemůžu nic změnit, protože v realitě nehraju žádnou roli. Realita už existuje. Hmotné objekty se pohybují podle deterministických zákonů. A to, jak se budou chovat v dané situaci, určujeme matematicky. Já to jen prožívám, sám žádnou roli nehraju. Myslíme-li nově, matematika nám sice dává možnosti, které tyto pohyby mohou přijmout, ale nemůže nám dát vlastní prožitek, který budu mít ve svém vědomí. Prožitek si vybírám sám, a tím doslova vytvářím vlastní realitu. Může to znít jako bombastické tvrzení vyznavače New Age, který nemá o fyzice ani ponětí, ale právě tohle nám kvantová fyzika říká.“
Návod na vědomé tvoření
„Ráno se probudím a vědomě utvářím den tak, jak ho chci. Protože v myšlenkách probírám všechno, co potřebuju udělat, někdy chvilku trvá, než se zklidním a dostanu se k tomu, abych opravdu záměrně utvářel den podle svého. A teď to podstatné: Když utvářím svůj den a zčistajasna se začnou dít drobné věci, pro které nemám vysvětlení, vím, že je to proces nebo výsledek mého tvoření. Čím častěji to dělám, tím větší neuronovou síť si v mozku buduju. A když připustím, že je to možné, dává mi to sílu a chuť udělat to i zítra.“
Závislost
„Závislost nám poskytuje úžasnou příležitost dešifrovat rozdíl mezi nepostižitelností a vznešeností naší povahy a tím, jak se tato povaha denně projevuje v trojrozměrném prostoru prostřednictvím našeho těla. A dozvíme se, že závislost je pocit chemického přívalu, který se prohnal tělem skrze početné žlázy s vnitřní sekrecí a míšní mok. Někdo by ten pocit nazval sexuální fantazií. Jediná sexuální fantazie způsobí ztopoření penisu. Jinými slovy: jedna myšlenka zde stačí muži k erekci. Přesto ji nevyvolalo nic zvenčí. Vyvolalo ji něco v něm.“
Představy o Bohu
„Když jsem byl mladší, měl jsem spoustu představ o tom, co je Bůh. A teď si uvědomuju, že toho vím moc málo na to, abych ten pojem opravdu pochopil. Jsem jeden celek s tou velkou bytostí, která mě stvořila, stejně jako stvořila galaxie a vesmír. Jak se tohle vytratilo z náboženství? Šlo to snadno. Většina problémů, které náboženství a různé filozofické směry přinesly, má původ v mylné představě, že Bůh je bytost, která je od nás oddělená. Musíme se k ní modlit, klanět se jí, předcházet si ji a doufat, že na konci života dojdeme odměny. Tohle Bůh není. To je rouhání. Bůh je velmi široký pojem. Některé jeho stránky, převážně ty, které souvisí s organizovaným náboženstvím, mi nahánějí hrůzu, protože napáchaly na světě spoustu škod. A zároveň tu máme model úžasné vědy, vědy, která se ze všech nejvíce přibližuje Ježíšovu podobenství o tom, že hořčičné zrno je větší než království boží. Jediná věda, pro kterou tato analogie platí, je kvantová fyzika… Lidé přestanou vystrkovat růžky, když se jim pohrozí těmi kosmickými symptomy věčného trestu. Ale Bůh takový není. A jak začnete zpochybňovat jeho tradiční obraz, považují vás za agnostika, ateistu nebo rozvraceče společenského řádu. Bůh musí být větší než největší lidská slabost a rozhodně větší než veškerý lidský um. Bůh musí dokonce přesahovat to, co je na nás nejpozoruhodnější, a napodobit přírodu v její absolutní nádheře. Jak by mohl kdokoli zhřešit proti takové velikosti ducha? Jak by mohla jakákoli uhlíková jednotka – na Zemi, v tom Zapadákově kdesi v Mléčné dráze, zradit Boha všemohoucího? Vyloučeno. Míra arogance je úměrná moci těch, kdo stvořili Boha k obrazu svému.“
O mozku
„Mozek chrlící myšlenky se podobá bouřkovému mraku, synaptická štěrbina je prostor mezi bouřkovým mrakem a zemí a země je receptorové místo. Vidíte ten zlověstný temný mrak, kypící na obloze, a elektrické impulsy, pádící tepnami elektrického světla. A pak udeří do země… Mozek připomíná bouři, když se v něm rodí souvislá myšlenka. Myšlenku nikdo neviděl. To, co je vidět z hlediska neurofyziky, je bouře, která zuří v různých kvadrantech mozku. Tyto oblasti jsou v těle zmapovány a člověk na ně musí reagovat. Je to holografický obraz. Vztek. Vražda. Nenávist. Soucit. Láska. Mozek nerozlišuje mezi tím, co vidí ve svém okolí, a tím, co si pamatuje, protože se aktivují tytéž specifické neuronové sítě. Mozek je tvořen malinkými nervovými buňkami, neurony. Ty mají malé výběžky, jejichž pomocí se spojují s jinými neurony, a tvoří tak neuronové sítě. Všude, kde se neurony propojují, vzniká myšlenka nebo vzpomínka. Mozek pracuje pomocí asociační paměti. Například myšlenky a pocity vznikají a vzájemně se propojují v této neuronové síti. A všechny mohou mít vzájemný vztah.“
O emocích
„Pocit lásky je uložený v této velké neuronové síti. Ale pocit lásky vytváříme i z mnoha jiných myšlenek. Někteří lidé si lásku spojují se zklamáním. Když myslí na lásku, vybaví se jim bolest, smutek, hněv a dokonce zuřivost. Zuřivost může být spojena s bolestí, bolest s určitou osobou a ta zpětně s láskou. Vytváříme si modely toho, jak vidíme vnější svět. A čím víc informací máme, tím víc svůj model tříbíme. A nakonec si stvoříme příběh o tom, jaký vnější svět je. Každá informace, kterou zpracujeme, každá informace, kterou přijmeme z okolního prostředí, je vždy zabarvena předchozími zkušenostmi a emoční odpovědí na to, co přijímáme.“
Více informací na: http://www.whatthebleep.cz
Text: Mgr.Miloš Matula
Audio CD s prednáškami Miloša Matulu
S Milošom Matulom sa môžete stretnúť na EZOfeste zdravia
Semináre Miloša Matulu
Ďalšie články Miloša Matulu
Súvisiaca literatúra o duchovnom rozvoji a kvantovom liečení (fyzike)
