obrázok so súhlasom nattavut / FreeDigitalPhotos.net
Vzdálenost mezi planetami, hvězdami a celými galaxiemi, vzdálenost mezi elektrony a nukleony v každém atomu, optimální pH lidské krve, toto vše a všechno ostatní je v materiálním vesmíru stvořeno na základě stejné matematické struktury. Tento původní plán je takový, že všechno funguje na nejmenší úrovni stresu a maximální úrovni výkonu po celou dobu existence. Atom je v každém okamžiku naladěn na Zdrojovou inteligenci přes syntropická pole. Tato syntropická pole umožňují, aby atom vždy „věděl“, jak fungovat s nejmenším množstvím stresu a na maximální výkon. Lidské bytosti jsou zřejmě pouze jedinou projevenou formou stvoření, které do jisté míry ztratilo své naladění na tato syntropická pole života a jednoty. Když tato ztráta zapříčinila změny v mozku jedince, znovunaladění se na tato syntropická pole jednoty je extrémně těžké, protože již nevíme, jaké tyto oblasti jsou. Poté tedy vytváříme všechny druhy různých mytologií, náboženství, vědeckých metod, atd. o životě, abychom tuto prázdnotu zaplnili. Člověk s hyperaktivní oblastí OAA v temenních lalocích a s málo výkonným čelním lalokem bude usilovat o osvícení na základě zkušenosti oddělenosti. Veškeré duchovní snažení a hledání je v určitém smyslu součástí tohoto problému, protože probíhá jako odpověď na ztrátu naladění se na syntropická pole jednoty. Pokud je naše hledání v zásadě tímto problémem, bylo by nepravděpodobné, že tento problém vyřeší. Pokud naladění se na syntropická pole jednoty může být jednoduše dáno, je opravdu možné, že osvícení se může stát každému.
Od srpna 2003 organizace „Nadace Zlatého Věku“ (Golden Age Foundation) zpřístupnila jistý druh přenosu energie neboli dikšu, která, zdá se, rychle probouzí funkce lidského mozku k jejich skutečnému potenciálu, čímž umožňuje osvícení a hluboké emociální léčení, jež je snadno dostupné i obyčejným lidem. Sri Bhagavan – zakladatel „Nadace Zlatého Věku“, předložil mýtů zbavený popis procesu osvícení, který dosvědčuje důležitost biologických změn v mozku. Jeho vyjádření o změnách, které jsou prostřednictvím dikši v mozku navozeny, mohou být potvrzeny nejmodernějšími poznatky ve fyzice a neurologii. V následujícím pojednání bych rád představil srovnání mezi některými z prohlášení Sri Bhagavana a mými vlastními poznatky ohledně výzkumu mozku pomocí nástrojů fyziky a neurofyziologie.
1. Sri Bhagavan popisuje přerušení aktivity v temenních lalocích jako zásadní jev v procesu osvícení. Temenní laloky jsou místem, které někteří neurologové nazývají oblastí zodpovědnou za orientaci neboli OAA – orientation association area. Funkcí oblasti OAA je schopnost orientovat se v prostoru. Možná považujeme za samozřejmost, že si můžete zavázat tkaničky u bot a vyjít ze dveří, ale to je možné pouze díky divoké neurologické aktivitě v zadní části temenních laloků.
Poškození mozku v této oblasti činí i ty nejmenší úkoly, jako je například uchopení sklenice vody, nemožnými, protože zraněný mozek nedokáže rozlišit rozdíl mezi rukou, sklenicí a prostorem mezi nimi. Na fyzické úrovni je schopnost vnímat hranice a odlišnosti zásadní vlastností pro provádění našich úkolů. Nicméně v lidském mozku je oblast OAA chronicky hyperaktivní. To stimuluje spojení amygdala-hippocampus, dvojici mozkových center, jež nám mají ukázat smysl a význam vjemů, které registrujeme jako důležité.
Pokud je oblast OAA, která je určena pro vytváření vnímání, rozlišení a oddělenosti v prospěšné míře, hyperaktivní spojení amygdala-hippocampus nemá jinou možnost než interpretovat tuto hyperaktivitu jako domnělou separaci, která je více reálná než pouze na úrovni fyzických objektů jako tvoje ruka nebo sklenice. Dojde tedy k závěru, že jsme v podstatě existenciálně odděleni od všeho ostatního.
Vnímání já, které mozek vytváří neustále jako reakci na vnímání toho, co je považováno za „jiné“ než já (zásadní předpoklad objektově-vztahové teorie ve vývojové psychologii), je poté formulováno do pocitu absolutní rozlišené separace já od ostatních. Neurologie prokázala, že při hluboké meditaci nebo modlitbě je oblast OAA v temenních lalocích dočasně zablokována vůči neurologickému vstupu.
To může vést k dočasným stavům nesmírně rozšířeného vědomí, když pocit odděleného jánemůže najít své obvyklé hranice a expanduje, aby je našel. Toto je dočasná zkušenost, avšak závisí na změně ve funkcích mozku, jakou je pozastavení neurologického vstupu do oblasti OAA. Je téměř nemožné tímto způsobem dosáhnout stálého a nepomíjejícího vědomí jednoty. To odpovídá tvrzení Sri Bhagavana, že osvícení může být pouze dáno, nemůže být dosaženo prostřednictvím svého vlastního úsilí.
Zdá se, že dikša navozuje proces transformace v temenních lalocích a způsobuje stálé změny v jejich funkci, která se tak dostává zpět k přirozené úrovni, kde mohou být vnímány fyzické hranice, ale nepřirozená hyperaktivita zaniká. Amygdala a hippocampuspoté již nemají důvod, či nejsou stimulovány tak, aby vytvářely pocit existencionálně odděleného já.
2. Sri Bhagavan tvrdí, že aktivace čelních laloků je spojena s realizací Boha. Zážitek osvícení (neoddělenosti) nesouvisí nutně se zkušeností prožívání Boží přítomnosti. Podle Sri Bhagavanova učení je více než deaktivace hyperaktivity v temenních lalocích nutné dostat se ze stavu osvícení k realizaci Boha. Mluví o aktivaci čelních laloků jako o nutné neurologické změně, aby živoucí Bůh mohl vstoupit do vědomí člověka. Čelní laloky jsou spojovány s individuální vůlí. Mnoho mystických tradic hovoří o sloučení individuální vůle s vůlí Boží jednak jako o bráně k Boží realizaci, ale rovněž jako o jejím výsledku. Nicméně to se nemůže přihodit, pokud jsou čelní laloky málo výkonné.
Je to vesmírný zákon, že v přírodě všechno neúplné hledá svoje vlastní doplnění. Mé vlastní poznatky v oblasti neurofyziologie (které se odlišují od oficiální vědy univerzitou posvěcené) ukazují, že čelní laloky prakticky všech lidí jsou chronicky málo výkonné. To znamená, že prostě nemají dostatečné množství neurotransmiterů a elektrické energie, aby mohly optimálně fungovat. Na subjektivní úrovni prožívání je to totožné s oslabenou vůlí a zažíváním stavů tuposti. Nudit se je možné pouze s málo výkonnými čelními laloky.
Dopamin, zásadní neurotransmiter pro činnost čelních laloků, je nezbytný pro pocity okouzlení životem a blaženosti, jež jsou často popisovány jako doprovodné jevy mystického sjednocení s Bohem. Nedostatek dopaminu zvýší úsilí osoby udržet si svou vlastní vůli a nedovolí jí tak spojit se s vyšší realitou, protože stále je něco na individuální úrovni prociťováno jako nekompletní. Je to jako umírání: pro člověka, jehož život je završený a naplněný, je umírání mnohem snazší.
Člověk, který cítí, že mu v jeho životě cosi chybí, bude na životě často lpět mnohem více. Pokud má energie dikšy účinek na aktivaci čelních laloků, mohla by přimět individuální vůli k jejímu završení. Individuální vůle by se ve svém plném rozkvětu přirozeně spojila s vyšší realitou Boží. Z tohoto pohledu „velké ego“ není ničím jiným než kompenzací slabého ega, které hledá svoje vlastní završení.
Ovšem bez plné aktivace čelních laloků a jejich nasycení dopaminem ego nikdy nedosáhne svého vlastního završení a následného sloučení s Bohem. Odsuzování velkého ega a fixace individuální vůle člověka a jejich označování za nižší vědomí, jak se často v duchovních naukách děje, je k ničemu, protože slabá vůle se přirozeně snaží fixovat na jedince a nezáleží na tom, jaké jsou naše vědomé záměry. Řešení se může uskutečnit pouze se skutečnou změnou na fyziologické úrovni, která osvobozuje individuální vůli z jejího zápasu proti odevzdání se vyšší realitě.
3. Sri Bhagavan říká, že osvícení musí být dáno, je to dar Milosti. Za posledních patnáct let dr. Hartmut Muller z Německa vyvinul novou oblast fyziky s názvem Global Scaling. Tento vzrušující nový rozvoj kvantové fyziky mimo jakoukoliv pochybnost dokazuje, že vědomí je nejzákladnější „substancí“ vesmíru a že obsahuje původní návrh všeho ve vesmíru, po kterém následuje přesné matematické vyjádření.
Vzdálenost mezi planetami, hvězdami a celými galaxiemi, vzdálenost mezi elektrony a nukleony v každém atomu, optimální pH lidské krve, toto vše a všechno ostatní je v materiálním vesmíru stvořeno na základě stejné matematické struktury. Tento původní plán je takový, že všechno funguje na nejmenší úrovni stresu a maximální úrovni výkonu po celou dobu existence. Atom je v každém okamžiku naladěn na Zdrojovou inteligencipřes syntropická pole. Tato syntropická pole umožňují, aby atom vždy „věděl“, jak fungovat s nejmenším množstvím stresu a na maximální výkon.
Lidské bytosti jsou zřejmě pouze jedinou projevenou formou stvoření, které do jisté míry ztratilo své naladění na tato syntropická pole života a jednoty. Když tato ztráta zapříčinila změny v mozku jedince, znovunaladění se na tato syntropická pole jednoty je extrémně těžké, protože již nevíme, jaké tyto oblasti jsou. Poté tedy vytváříme všechny druhy různých mytologií, náboženství, vědeckých metod, atd. o životě, abychom tuto prázdnotu zaplnili.
Člověk s hyperaktivní oblastí OAA v temenních lalocích a s málo výkonným čelním lalokem bude usilovat o osvícení na základě zkušenosti oddělenosti. Veškeré duchovní snažení a hledání je v určitém smyslu součástí tohoto problému, protože probíhá jako odpověď na ztrátu naladění se na syntropická pole jednoty. Pokud je naše hledání v zásadě tímto problémem, bylo by nepravděpodobné, že tento problém vyřeší. Pokud naladění se na syntropická pole jednoty může být jednoduše dáno, je opravdu možné, že osvícení se může stát každému.
Původní návrh lidského mozku vnímá jednotu jako vnitřní a skutečnou realitu života. Tento původní návrh je latentní, ale potřebuje přirozeně fungující mozek, aby došlo k jeho ukotvení v lidském vědomí. Pokud dikša naladí mozek člověka na syntropická pole optimálně fungujícího mozku, individuální vědomí by si brzy uvědomilo svoje přirozené spojení s jednotou.
4. Sri Bhagavan tvrdí, že osvícení je biologickým a genetickým fenoménem. Tradiční spiritualita často připisuje tělu velmi nízké postavení, které je považováno za pouhou schránku vědomí – košili, kterou má na sobě duše. Moderní fyzikové dokazují, že Sri Bhagavanův pohled je daleko více ve shodě s tím, co víme o povaze hmoty. Zřetelně dělící čára mezi hmotou, energií a duchem je iluzorní.
Na základě brilantního spirálovitého modelu atomu, který vytvořil v roce 1867 Lord Kelvin, můžeme vidět, že každý atom má velikost celého vesmíru a materiální objekty, které vnímáme, jsou pouze nejhustšími aspekty atomů. Hmota je výsledkem energetického kontinua energetických spirál, které na sebe berou větší a větší hustotu. Max Planck v roce1910 popsal, že při tomto procesu kondenzace energie kolísá bilionkrát za sekundu mezi hmotou a beztvarou premateriální energií.
Z tohoto úhlu pohledu se dá předpokládat, že duchovní transformace musí být ukotvena na fyzické úrovni. Když dosáhne nejhlubší úrovně projevení, o všechny ostatní úrovně je automaticky postaráno, protože hmota v žádném případě nepostrádá vyšší dimenze stvoření. Naopak, hmota se zdá být tak zhušťenou, protože obsahuje všechny ostatní úrovně. Takže když je materiální či biologická úroveň osvícena, je v ní zahrnuto vše ostatní.
Ohledně genetické úrovně je zajímavý poznatek, že lidská DNA je 173 centimetrů dlouhá. Pouze 3 centimetry jsou nositeli aktivní genetické informace. Moderní biochemie je bezradná ohledně tohoto zdánlivého plýtvání přírody a nazývá inaktivní části DNA introny neužitečným odpadním materiálem. Toto je velmi sporný předpoklad, protože příroda nikde neplýtvá. Introny se podle mého názoru (znovu odbočuji od oficiální vědy) shodují s latentním duchovním potenciálem lidské bytosti.
Došel jsem k závěru, že dikša zaplavuje nečinné části DNA fotony, a tím je aktivuje.Fotony jsou přirozeným mostem mezi jemněhmotnou energií a hmotou. Fotonresonance je proces, při kterém jsou informace z jemněhmotných oblastí rozšířeny z DNA do celé buňky. Tři centimetry obvykle aktivního DNA materiálu nesou informace potřebné pro přežití, ale když se zbytek molekuly DNA stane aktivním (schopný používat fotonresonanci), můžeme se dostat daleko za pouhé přežití, abychom se probudili do našeho plného potenciálu.
5. Sri Bhagavan tvrdí, že Kolektivní mysl nebo Prastará mysl určuje náš individuální vztah k mysli. V 50. letech dr. Hans Selye, endokrinolog na University of Montreal, ukázal, že mozek každého normálního člověka je v chronickém stavu stresu z přežití, který by byl přiměřený pouze v případě náhlé a život ohrožující situace. Tato stresová reakce je něčím, na co jsme si tak hluboce zvykli, že ji již nevnímáme jako zvláště stresující.
Ale v tomto stavu stresové reakce jsme spjati a velmi podmíněni naším životním prostředím a kolektivním nevědomím. Výzkum mozku ukazuje, že vzorce stresové reakce způsobují dominanci vysokofrekvenčních beta vln v mozku. Když je mozek v hladiněbeta, je schopen pouze primitivních stimul-reakce vzorců, které z velké části přebíráme z našeho prostředí a kolektivního lidského vědomí, čímž je opravdová změna téměř nemožná. Beta je také stavem nejmenší samoléčivé schopnosti těla. Duchovní praxe může do určité míry zmírnit stresovou reakci mozku a umožnit přístup pomalejším alfa, theta adelta vlnám.
Výzkum nicméně ukazuje, že individuální duchovní praxe je daleko méně efektivní než dané sladění se se syntropickými poli života a jednoty. V trackové škole Toma Browna Jr., předního světového odborníka na přežití v divočině, vyzkoušel neurolog efekt pobytu v čisté divočině. Jeho poznatky byly opravdu strhující. Zatímco u nováčka navozuje a udržuje stav alfa několik hodin až více jak roční meditační praxe, lidé, kteří nikdy ve svém životě nemeditovali, mohli udržet hodiny dlouhou hlubokou alfu, a to po pouhém 48 hodinovém pobytu v čisté divočině.
Jelikož je příroda naladěná na syntropická pole života, může vést lidský mozek do jeho vlastních syntropických oblastí daleko rychleji, než když nenaladěný mozek hledá své sladění úsilím. Došel jsem k závěru, že v rámci individuální praxe příliš mnoho energie, se kterou hledač pracuje, pochází z Prastaré mysli boje a nedostatku. Znovu opakuji – hledání je spíše součástí problému a ne jeho řešením. Toto se zdá být nejbližším vědeckým vysvětlením potřeby Milosti, které existuje.
Prevzaté so súhlasom autora: www.matrix-2001.cz
Knihy z kategórie “Vzostup a transformácia“
