Ing. Miroslav Hrabica, známy autor knih o zdraví, který žije ve Zlíně, nabízí pomocnou ruku trpícím a snaží se je vést k pochopení přínosu onemocnění. Ukazuje, jaké jsou důsledky našich dobrých skutků i omylů, jichž se nevyvarujeme. Jestliže si přiznáme svou nedokonalost, uvědomíme-li si své závislosti a nesprávné jednání, sehneme-li pokorně hřbet, dochází k rychlejšímu vyléčení a dotyčný je následně většinou více spokojený v životě. Vyhledávané jsou také jeho přednášky, na nichž posluchače vede k pokornému vnímání nemocí, strastí a laskavému pohledu na život, lidi a svět.
obrázok so súhlasom ddpavumba / FreeDigitalPhotos.net
Každá nemoc, každý náš zdravotní problém má tři kořeny. První kořen leží v oblasti materiální a spočívá hlavně v tom, co jíme. Na nás záleží, co si dáme na talíř. Snažíme se (alespoň občas) jíst kvalitně. Ale seč jsme vegetariáni, makrobiotici, vyznavači dělené či klasické stravy, nikdo z nás neposkytne svému organismu v průběhu dne a to ještě v závislosti na momentální fyzické i psychické aktivitě ideální množství bílkovin, tuků, cukrů, minerálů, vitaminů a tekutin. A to tělo zeslabuje tělo a zasévá semínka onemocnění.
Druhý kořínek našich nemocí je v oblasti energetické. Velmi záleží, nakolik moudře hospodaříme se svými silami. Odlišné dispozice jsme dostali do vínku – někdo má sil, že by mohl lámat skály, jiný je zase křehký a slabší. Pokud své tělo dlouhodoběji přetěžujeme, zaséváme další semínka budoucích onemocnění.
To, že nejíme ideálně a občas „jedeme“ ze svých fyzických rezerv má velký vliv na vznik a rozvoj onemocnění. Nedostatky ve stravě i přešlapy v tělesné aktivitě provázejí každého z nás. Ale přitom máme rozličná onemocnění. Kam nám chyby ve výživě a výdeji sil „sednou“, kde nás tělo zabolí, určuje třetí kořen onemocnění. Spadá do oblasti etické, charakterové. Hodně záleží na tom, jací jsme, jaký máme žebříček hodnot, čeho jsme schopni se vzdát a vystříhat, zda umíme v pravý čas rozpoznat, co a jak máme udělat. Naše chování a myšlení určují, v jakém orgánu a v jakém rozsahu se naše nedokonalá výživa a pohybová aktivita projeví. Každý orgán je totiž jednak posilován či zeslabován stravou a má také svoji roli v oblasti psychiky – přitěžuje mu anebo prospívá určité chování a myšlenky. Například žlučník je zeslabován jednak těžkými jídly a zároveň naší nespokojeností – projevovanou navenek křikem nebo vnitřně potlačovanou. Budete-li náchylní na žlučník, když se u Vás častěji projevují známky jeho oslabení (zvýšené nadýmání, pálení žáhy, bolesti pod lopatkou či vyšší vznětlivost), budete si muset dávat na některá jídla pozor. Když ale bude rodinná oslava plná pohody, klidně svůj žlučník trochu vyzkoušejte, neboť v oblasti psychiky bude nezatížený. Naopak budete-li mít za sebou „blbý“ den, lomcuje-li vámi rozčilení a vzdor, vystříhejte se na večeři smažených pokrmů, topinek či omáček. Zbytečně byste po jejich požití mohli kvůli hlouposti „vyletět z kůže“ a ztropit velká nedorozumění a mnoho bolesti druhým i sobě.
O ZDRAVÍ A DUŠI
Člověk, jenž se opravdu drží norem lidskosti (nejvýstižnější je Kristovo desatero) bývá zdravější a šťastnější. K spokojenosti toho mnoho nepotřebuje. Čím méně Vám ke štěstí postačí, tím blíže k němu budete. Každého člověka potkají v životě různé překážky, které musí přijít, vždyť neúspěchy a komplikace nás tříbí. Teprve uprostřed problémů, když musíme zapřít svůj zájem, dát přednost názoru, zájmu druhého se pozná naše skutečné lidství.
Období těžkých zkoušek a ztrát ukáže niterní sílu člověka. Většina lidí dovede rozdávat (svoji práci, čas, rady, finanční prostředky) těm, na nichž jim velmi záleží, především dětem a vnoučatům. Ale málokdo z nás dokáže rozdat to, co sám postrádá, dát něco těm, které nezná, těm, kteří kladou překážky napříč jeho cesty životem. Milujme i ty, kteří lásku ještě tolik neumějí dát, rozdávejme pokoj, pohlazení, pochvalu, odpuštění, milosrdenství – to jsou nejúčinnější léky. Škoda že je opomíjíme – asi proto, že jsou egem odmítané a nepohodlné.
Každá nemoc začíná v duši. Kde je nákaza, tam je i na ni lék. Při povídání s nemocným se ho hlavně snažím trochu odvést od pouze rozumového vnímání světa a nasměrovat ho k oprášení a v většímu využívání citu. Snažte se uvidět prostou krásu všedních věcí a dějů. Tisíckrát denně kolem Tebe projde Bůh – slyšíš ho, vidíš ho, vnímáš ho, děkuješ mu? Při první návštěvě s nemocným spíše jen rozebírám jeho problémy a na závěr mu poradím bylinkové čaje. Vědomého energetického zasahování do člověka prostřednictvím rukou napoprvé obvykle nepoužívám. Již mnohokrát jsem se totiž přesvědčil, že platí slova, která mně jednou při léčbě napadla: „Synu věř, že aniž na člověka sáhneš, Já podle toho, jak přijme tvé rady a vyplní je, uberu z jeho bolestí nebo ponechám tak.“ Chceme-li něco získat, musíme něco obětovat a obtížnějšího učinit.
PUBLIKACE
Skrze mne napsané knihy nabízejí lidem různé cesty, jak se pravdivěji poznat, jak lépe uvidět, jací opravdu jsme, na co si máme dávat větší pozor a čemu naopak věnujeme nadměrnou pozornost a úsilí. Každý se už setkal se situací, kdy dostal lék a on u něho jako naschvál nezabral. Kde je příčina? Většinou vnímáme a přijmeme podíl stravy, přepracovanosti na nemoci, ale ten třetí kořínek? „Uzdravte mne, dejte čaje, ale abych se díval kriticky na sebe, to po mně nechtějte“ – nepoznáváte ho?
Nejoblíbenější kniha „Co nám tělo říká“ ukazuje, že člověk s určitým jednáním zvyšuje pravděpodobnost vzniku určitého onemocnění. Obsahuje přes 300 onemocnění a poznámky k nim. Najdete-li si v ní pár svých zdravotních neduhů či bolístek svých blízkých, obvykle je a možná i sebe v ní poznáte.
Titul „Prvky, vitaminy a byliny trochu jinak“ nabízí důkladnější pochopení těchto pro organismus potřebných látek. Je vědecky dokázáno, že u určité nemoci dochází k nedostatku jistých prvků a vitaminů. Dodávají-li se tělu (nejlépe stravou) urychlí se léčebný proces. Ale mnohdy je užíváte a zdraví se moc nelepší. Kniha říká proč – každý prvek, vitamin také něco vyzařuje a posiluje jisté lidské vlastnosti. Není-li souběžně s jejich užíváním alespoň malá změna člověka k lepšímu, nelepší se výrazněji ani jeho zdravotní stav. Tvrdí se, že nejlepší prevencí proti rakovině je dostatek zinku a vitaminu A. Zinek podle knihy symbolizuje ochranu člověka a zvýšenou potřebu zinku má člověk, který zachází do řešení problémů, jenž mu nenáleží, lidově který strká nos tam, kam nemá, snaží se řešit věci za druhé, nejčastěji za své děti. A to zvyšuje potřebu zinku. Vitamin A nám zase jakoby říká: “ Vím, že i těžkosti mají svou cenu, proto jsem na ně připraven a s nimi smířen.“ Kdo z nás rád nese kříž! Rovněž bylinky mají svou symboliku, význam a něco nám sdělují. Když bylinky najdeš v svém čaji, pomni, co Tobě říkají.
V sobě více hledajícím lidem jsou určeny knihy „Pohlazení pro duši“ a „Řeč srdce“ (podtitul „Potěšení do kapsy či kabelky“). „Pohlazení“ hladí, ale též ryje do našeho svědomí a ega. Když ji otevřete, skoro vždy říká: „Mohl jsi být laskavější, mírnější, stejnou a možná ještě větší chybu jsi udělal ty.“ Taková vyjádření nemáme rádi, a právě proto je dobré si jich intenzivněji všímat.
SLOVO JAKO LÉK
Brzy zapomenete, co je zde napsáno. Zapamatujte si, prosím, alespoň: „Nechť všechno, co konáte, vychází z vašeho srdce.“ Dejte párkrát denně chvilku rozumu dovolenou. Naše hlava zapíná minutu co minutu a srdíčko tím strádá. Neumíme, i díky hektické době, vnímat všední krásu života. Neumíme se pokochat přírodou, navzájem se pohladit pochvalou, poděkováním. Buďte šťastní, važte si jeden druhého a milujte všechny, které potkáte, tak jako sami sebe. Nejenom rozdávejte, ale i přijímat se učte, nejenom pracovat, ale i odpočívat je nutné. Radujte se – bohabojně, čistě, od srdce. Více lásky, mravnosti a pravdy je dnes světu zapotřebí. A kus jich můžeš světu dát i ty.
Tu si môžete vybrať z titulov od Ing. Miroslava Habicu
Knihy o duchovných príčinách chorôb
