Antikoncepce, zvláště pak ta hormonální, prý sexuálně i společensky osvobodila ženy, psaly nejen feministky, ale donedávna všichni (a doteď ti málo nebo vůbec neinformovaní) „odborníci“. Masová manipulace, které jsou vystaveny prakticky všechny (nejen) české ženy od puberty dospěla ke svému vrcholu. Vzpomínám na nenávistné a neobyčejně vulgární komentáře (jak ústní, po přednáškách, již koncem 80. let min. stol., a o dvacet let později pod mými internetovými články, které o hormonální antikoncepci psaly pochybovačně a později i varovně) pravdou dotčených a potrefených žen a dívek. A naznačím i další příčiny současného neutěšeného stavu (protože už třetí generaci nechceme slyšet): pilulka, feminismus, vulgární mluva… souvisí to víc, než si uvědomujeme.
obrázok so súhlasom BrandonSigma / FreeDigitalPhotos.net
V několika článcích jsem zmínil i hormonální vypnutí složitého a evolucí vypiplaného systému porovnání genetické informace (z feromonů mužů, ženami podvědomě registrovaných už na docela značnou dálku v jeho potu), pomocí kterého žena v desetinách vteřiny „zjistí“ genetickou kompatibilitu potenciálního na ulici náhodně potkaného muže: jestli spolu budou mít zdravé děti. Takto, při použití hormonální antikoncepce, tedy při pravidelném užívání oné „osvobozující“ pilulky, je tento systém vypnut a ženy si „vybírají“ ty nesprávné partnery.
Ano, nekriticky a módně přijímané vynálezy, zvláště ty, které se týkají lidského zdraví nebo přírody vůbec, v sobě mívají a skrývají i faustovský zádrhel. Viz i zpráva z tisku: Osmnáctiletá studentka odjela jako au pair do Austrálie. Po dlouhém letu měla úporný kašel. Bez dostatečné lékařské péče do deseti dnů po příletu zemřela. Na plicní embolii. Možná se to nemuselo stát, kdyby jí gynekoložka nepředepsala hormonální antikoncepci. Dívka totiž byla z velmi rizikové rodiny – téměř všichni příbuzní muži už zemřeli na kardiovaskulární onemocnění. Jak se dodatečně zjistilo, i ona měla rizikovou genovou mutaci. Vedle dlouhého letu a toho, že se vyhýbala červenému masu, byla hormonální antikoncepce dalším rizikovým faktorem. Právě ta mohla být spouštěčem embolie. Její příběh bohužel není ojedinělý, i když je tragičtější než ostatní. V rámci své odborné práce popsal tým profesora Josefa Hyánka i další. Trvale poškozený mozek má dívka, která dostala plicní embolii jako 16letá studentka. Její matka ani nevěděla, že užívá hormonální antikoncepci. Gynekolog prý před jejím předepsáním neprovedl žádné vyšetření, nezeptal se na situaci v rodině. Podle výzkumu Ivany Hadačové z Fakultní nemocnice Motol prošlo tamní hematologickou ambulancí v posledních dvou letech 21 dívek od 15 do 18 let, které měly trombózu v souvislosti s užíváním antikoncepce. Dvě z nich měly i drobnější plicní embolii. Více než polovina z těchto 21 dívek přitom uvádí, že se jich před předepsáním antikoncepce jejich gynekolog vůbec neptal na případný výskyt rizikových faktorů u nich ani v rodině. Deset mladých pacientek mělo přitom příbuzné, kteří prodělali podobnou příhodu.
Jak vidno ze záplavy ženských a dívčích časopisů, ale i ze stěn trafik, ale i ze statistik rozvodovosti a pocitu (ne)spokojenosti a (absence) štěstí současných žen (ale i mužů), čím víc jsme (materiálně) bohatí, a z hlediska feministek ženy „svobodnější“, tím méně jsme šťastní (a zdraví). Co to je to sexuální vysvobození ženy? Jsem pamětník, a tak si pamatuji nadšené články v Mladém světě, a také minisukně a odhození podprsenek těch inteligentnějších dívek v druhé polovině 60. let min. stol. Naše slečny tehdy dokonce vyhodily do popelnic šminky a řasenky a přestaly se malovat… ale rozhodně ani tehdy nebyly o to víc ženštější (hnidopišky nechť nechají na hlavě, nemám na mysli záslužné vysvobození z předchozí viktoriánské a pak socialisticky pokrytecké atmosféry ve společnosti, jen varuji před vylitím dítěte z vylévané vaničky).
Zamýšlím se nad nesnesitelně snadným podléháním módním a jiným zvláště z počátku tak lákavým novinkách (od bot, margarínů, jogurtů, řasenek, podprsenek, ale i DDT, až po jaderné elektrárny, a já přidávám, pro většinu nepochopitelně, i symfonické orchestry) pravidelně již čtyřicet let. Ale místo nápravy přináší moderní život další a další možnosti žumpy a nakonec hezky zhořklé „pilulky“:
Poslal mi jeden známý závěrečný návrh na implementaci genderové rovnosti ze zasedání Rady Evropy, píše Alexandr Tomský. Dokument se incestně opírá o mnoho podobných předchozích rezolucí Unie, jako by odkaz na ně měl zvýšit jeho ideologickou váhu. V houštině bruselského angloidního newspeaku jen stále se opakující mantra o rovnosti mužů a žen. A přece!.Příčiny genderové nespravedlnosti jsou dle výzvy evidentní – stereotyp myšlení, patriarchální předsudek a pracovní kapitalistický trh. V pozadí textu se ale skrývá ještě jeden nepřítel – dítě. A proto je zapotřebí, aby do pěti let „minimálně 90 procent dětí od tří let chodilo na plný úvazek do školky a 33 procent do jeslí“. Nostalgicky se ohlížím za dobou, kdy byly v Anglii jesle považovány za komunistický zločin a v Československu koloval vtip: „Co je domov důchodců? Trest rodičů za jesle!“ Marně poukazují všichni pediatři na skutečnost, že dítě do tří let potřebuje ke svému psychickému vývoji především matku. Unijní aktivisté mají jiný cíl: rovnost. A proto musí matka do práce, téměř ironicky komentuje publicista a vydavatel, který řadu let svého života prožil v Anglii, a má zdravý nadhled nad absurdnostmi tamního, ale i našeho světa. On totiž dobře ví, že nedorozumění vyplývá z mystifikace rovnosti mužů a žen. Rovnost obou pohlaví před zákonem i v kariéře samozřejmě platí – za stejný výkon stejné peníze. Jenomže, muži a ženy mají odlišné role a snaha vnutit jim roli jednotnou – jakýsi unisex – je znásilňování lidské přirozenosti.
Hm, další Pandořina pilulka (skříňka), nad kterou se rychle a byrokraticky (a stranicky a konjunkturálně a hasičsky) uvažující politici a političky ani nepozastaví, jak jim to v západě jiných věcí splyne a jak rychle odhlasovávají všechny ty změny.
A ještě jedna, která vypovídá o tom, jak důležité jsou první kroky a kterým směrem: co se v mládí naučíš… (protože mozek si zvykne a natrénuje vulgarity, a ty, jakkoli to člověk na sobě nezjistí, ho mění a změní)… mluvím o tom a píšu od 70. let, a viděl jsem desítky mužů a žen, které to skutečně změnilo až k nepoznání. Přečtěte si autentický záznam dívčích (ženských) diskusí a žasněte.
O tom, že vulgarita naplnila společnost až po okraj, svědčí i popis jednoho divadelního představení naší přední scény: Začátek je slibný: škvírou v oponě se objeví velká odhalená zadnice, na níž je upřeno světlo reflektoru. Pozadí je to mohutné a působivé. Patří zpěvákovi a autorovi písní Martynu Jacquesovi. Anglické texty jsou vskutku plné exkrementů a jiného rozkošného materiálu, což na místě ocení člověk s dokonalou znalostí angličtiny, jiným nezbude než si je dodatečně přečíst v programu.
Znovu a stále opakuji, že to, jak mluvíme, a myslíme, zásadně ovlivňuje i to, jací nakonec jsme. Pilulka, která se zdá být tak snadno užitelná, se nakonec ukáže jako nepoužitelná.
Autor: Vlastimil Marek
