Plnospektrální osvětlení
obrázok so súhlasom Master isolated images / FreeDigitalPhotos.net
Hovoříme-li o kvalitě světla a jeho důležitosti na pohodu všech živých organismů, nemůžeme opomenout přínos práce dr. Johna Otta na tomto poli vědy.
Ott byl povoláním bankéř, avšak jeho celoživotní vášní bylo zachycování přírody na časosběrné fotografii. Tato činnost v něm vyvolala i zájem o ekologii světla. Ve své prvotní práci, která se zabývala účinky různých světelných zdrojů na rostliny, zvířata a lidi, došel k naprosto průlomovým poznatkům.
Když totiž Ott dělal časosběrné fotografie pro Walta Disneye, všiml si, že dýně nikdy zcela nedozrají pod zářivkovým osvětlením, ale pokud se ke zdroji přidá i ultrafialové světlo, rozkvetou. Následující léta proto věnoval studiu účinků různých zdrojů světla na rostliny, aby se později dostal i ke zkoumání téhož u zvířat. V několika studiích z 50. a 60. let srovnával délku života laboratorních zvířat chovaných pod zářivkami se zvířaty, žijícími pod přirozeným nefiltrovaným denním světlem.
Jeho pečlivě naplánované a kontrolované studie se prováděly na několika špičkových lékařských školách a fakultních nemocnicích, a ukázaly velké rozdíly v délce života experimentálních zvířat. Tak například myši, které žily pod růžovým či bílým světlem zářivek, se dožívaly v průměru 7,5 až 8,2 měsíců, zatímco ty, které byly chovány pod přirozeným nefiltrovaným světlem, byly celkově mnohem zdravější a dožívaly se v průměru 16,1 měsíců . Na základě výsledků těchto i dalších studií, došel Ott k závěru, že přirozené světlo je stejně důležité pro zdraví a život zvířat jako rostlin. Poradil proto podniku Duro-Test, aby modifikoval jednu ze zářivek, které vyráběl, tak, aby více připomínala denní světlo. Navrhl, aby toho dosáhli přidáním fosforu, který by produkoval tři druhy ultrafialového záření, a to ve stejném poměru, jaký je v denním světle. Za pomoci Otta byl tak Duro-Test první firmou, která úspěšně vyvinula plnospektrální zářivku, nazvanou Vita-Lite.
Účinky plnospektrálního světla na člověka
Vynález plnospektrálního umělého osvětlení, což byl bezpochyby významný krok správným směrem, motivoval Otta k dalšímu zkoumání negativních účinků nesprávného osvětlení na zdraví a výkonnost člověka. V roce 1973 provedl ve spolupráci s Institutem pro výzkum zdraví a světla studii na škole v Sarasotě, na Floridě. Ve dvou učebnách bez oken bylo instalováno plnospektrální zářivkové osvětlení, zatímco v dalších dvou identických třídách standardní bílé zářivky. Časové fotoaparáty potom snímaly sekvence ze života studentů a učitelů. Učitelé sice o pokusu věděli, ale ani oni, ani studenti nevěděli o fotoaparátech. Zjištěné výsledky byly skutečně pozoruhodné. Studenti ve třídách osvětlených obyčejnými zářivkami byli daleko častěji hyperaktivní, unavení, podráždění a nepozorní. Naopak studenti ve třídách s plnospektrálním osvětlením vykazovali viditelné zlepšení svého chování, výkonu a také studijních výsledků, a to už měsíc poté, co bylo nové osvětlení instalováno. Navíc se některé děti, které dříve trpěly hyperaktivitou, velmi zklidnily a lépe překonávaly poruchy učení a čtení.
Vedlejším zjištěním studie bylo také to, že u dětí ve třídách s plnospektrálním osvětlením klesla kazivost zubů na jednu třetinu v porovnání s dětmi ve srovnávacích třídách. Podobné výsledky v kazivosti zubů jsou uvedeny i ve studiích Sharona, Fellera a Burneye, kteří zkoumali zlaté křečky, chované pod běžným zářivkovým světlem, a krmili je potravou, která způsobuje kazivost zubů. Výsledkem bylo, že tito křečkové trpěli zubními kazy pětkrát více, nežli křečkové krmení sice podobně, ale chovaní pod plnospektrálním světlem. Tato zjištění nás až tak nepřekvapí, když si vzpomeneme na výzkum ze 30. let, který ukázal, že u velkého počtu zkoumaných dětí se kazivost zubů zvyšovala během školního roku (v zimě a na jaře), a byla nižší hlavně v letních měsících. Kromě toho byla kazivosti zubů závislá též na oblasti, kde dítě žilo, a to především v souvislosti s množstvím slunečního záření v daném místě. Čím víc slunce, tím méně kazů.
Účinky plnospektrálního světla na cholesterol
V současnosti část drůbežího průmyslu využívá účinky plnospektrálního světla na chov kuřat. Podle prvních zkušeností se zdá, že kuřata takto chovaná prospívají daleko lépe, nežli jejich protějšky vystavené jiným druhům umělého osvětlení. Žijí dvakrát déle, snášejí více vajec, jsou klidnější a méně agresivní, a navíc jejich vejce obsahují o 25% méně cholesterolu.
Fakt, že slepice chované pod plnospektrálním světlem produkují vejce s menším množstvím cholesterolu, není až tak překvapivý, když si uvědomíme, že i hladina cholesterolu v lidském organismu klesá pod vlivem slunečního záření. Nabízí se řešení problému zvýšeného cholesterolu u lidí tak, že bychom slepice, běžně chované v podmínkách, ve kterých stěží zahlédnou denní světlo, pustili ven pod přirozené sluneční paprsky ?
Můžeme se také ptát, co by se stalo s naší hladinou cholesterolu a s naším zdravím celkově, kdybychom trávili i my více času venku, a uvnitř bychom užívali k osvětlení pouze plnospektrálního světla. Už dnes je potvrzeno, že sluneční záření působí na metabolismus cholesterolu tak, že jeho hladina výrazně klesá. Tato informace nabývá na naléhavosti ve světle faktu, že asi polovina předčasných úmrtí ve vyspělých zemích je způsobena chorobami srdce a oběhového systému, které jsou často výsledkem zvýšené hladiny cholesterolu.
Světlo plnospektrální a nekompletní
V roce 1980 provedl dr. Fritz Hollwich studii, ve které srovnával následky pobytu pod silným umělým zářivkovým osvětlením běžného typu s pobytem pod umělým osvětlením, které je plnospektrální, a snaží se přiblížit dennímu světlu.
K posouzení těchto účinků využil změn v endokrinním systému, zjišťoval přitom hladinu ACTH a kortizolu (stresové hormony) u osob pobývajících pod běžnou zářivkou.
U osob pobývajících pod plnospektrálním světlem k žádným změnám těchto hodnot nedošlo. Abychom tyto změny lépe pochopili, podívejme se podrobněji na funkci ACTH a kortisolu. Oba tyto metabolické hormony mají nezastupitelnou roli ve fungování celého těla a mají těsný vztah k tomu, jak tělo reaguje na stres. Aktivita těchto hormonů se zvyšuje následkem stresu, a protože oba mají zároveň důležitou úlohu při růstu těla, můžeme pozorovat u dětí, které jsou vystaveny stálému působení stresu, poruchy růstu. Hollwichova zjištění též objasňují pozorování Otta i jiných, kteří si všimli poruch chování, zvýšené únavy a snížené schopnosti učit se u dětí, které jsou celý den zavřené ve třídách osvětlených umělým světlem.
Došli jsme tedy k závěru, že stupeň biologických poruch a následných poruch chování má úzký vztah k rozdílu mezi složením spektra umělého světla a přirozeného denního světla.
Jelikož v bílých zářivkových lampách obzvláště schází červený a modrofialový konec spektra, je zřejmé, proč terapeuti v celé historii používali právě tuto kombinaci barev jako stabilizátor emocí.
Hollwichova práce jednak potvrzuje biologickou důležitost plnospektrálního osvětlení, a dále pak potvrzuje i nezastupitelnost určitých barev i následky jejich opomíjení v našem každodenním životě. Na základě Hollwichových výzkumů byly bílé obyčejné zářivky v německých nemocnicích a zdravotnických zařízeních zakázány. Výsledky takto pečlivých výzkumů jsou samozřejmě velmi působivé, na druhé straně nic není tak přesvědčivé, jako vlastní zkušenost:
V současné době už je jasné, že plnospektrální světlo na pracovišti významnou měrou snižuje stres ve srovnání s běžnou zářivkou, a snižuje i dobu absencí způsobených nemocností zaměstnanců. Podle těchto zjištění je možné, že plnospektrální světlo pomáhá posilovat imunitní systém podobně jako přirozené sluneční světlo.
