Autor: Ing. Aleš Sušický
V dnešní době mnoho rodičů malých dětí přemýšlí o očkování. Snaží se získat dostupné informace o možných vedlejších účincích očkování a probíhají bohaté internetové diskuse. Jaké informace dnes rodiče malých dětí získají?
obrázok so súhlasom Victor Habbick / FreeDigitalPhotos.net
Výrobci očkovacích látek se snaží působit na všeobecné povědomí společnosti o naprosté bezpečnosti a neškodnosti vakcín (aniž by jejich bezpečnost byla opravdu nezávisle prokázána). V televizi probíhají reklamy na očkování a v pediatrických ordinacích se o očkování nediskutuje. Není vlastně důvod – očkování dětí je u nás povinné a proto k diskuzi s dětským lékařem na téma „pro a proti“ (resp. „proti“) vlastně není důvod. Mnoho dědečků a babiček vnoučků (tedy těch, kteří by vlastně měli jako první svým dcerám a synům moudře poradit), v tom má také jasno – my jsme na tom také byli a nic nám to neudělalo („a vůbec, co řekne pan doktor, tak o tom se nediskutuje“, říkala babička).
Proto si mnozí rodiče vyhledávají informace o problematice očkování a možných rizicích očkování, převážně na internetu, často ze zahraničních zdrojů. Zjistí, že ke vzniku autoimunních chorob, nebo současné „epidemie“ dětské cukrovky, alergií či autismu, syndromu náhlého úmrtí kojence, případně febrilních křečí u horeček se považuje očkování za jeden z důležitých vyvolávajících faktorů. Zjistí, že očkování má zcela reálné vedlejší účinky, jako každý jiný lék používaný v západní medicíně. Diskuse rodičů probíhají i v různých českých internetových portálech, kde se rodiče, zajímající se o problematiku očkování mohou dozvědět od jiných rodičů, že i v České republice má očkování zcela reálné vedlejší účinky u konkrétních dětí, i když se z různých důvodů nikam oficiálně nehlásí.
Některé děti „si to odnesou“ v několika dnech po očkování pouze teplotou, podrážděností, nespavostí, nebo lokální patologií v místě vpichu (zarudnutí), některé děti mají mnohem vážnější reakce až po několika týdnech. Jsou děti, které jsou očkováním trvale a vážně poškozeny na celý život a jsou také děti (a není jich málo), kterým po očkování v podstatě nic není. Tak jak to tedy funguje? Je očkování ruská ruleta tj. dopředu nikdo neví, jak zrovna ten či onen zareaguje na očkovací látku?
Jako ruská ruleta se nám očkování může jevit, protože pohled a znalosti západní medicíny nedávají dostatečně přesnou odpověď na to, co se po napadení virem nebo bakterií v organismu člověka děje, a zejména, v čem se liší tento mechanismus při očkování. Pro náš imunitní systém je totiž velký rozdíl, jestli virus nebo škodlivá bakterie do organismu pronikne přirozenou cestou a formou, nebo je injekční stříkačkou vpravena syntetická látka s patologickými organismy dovnitř těla. Z pohledu tradiční čínské medicíny, systému fungujícího mnoho tisíc let, je tento rozdíl patrný a zásadní a lze jej velmi přesně popsat. Tradiční čínská medicína tak dokáže nastínit odpověď na otázku, proč vznikají vedlejší účinky očkování a proč se u někoho dostaví v různé intenzitě a u někoho ne.
Z pohledu tradiční čínské medicíny lze dát velmi přesnou odpověď na to, co se v tomto případě (který není vůbec ojedinělý) dělo v organismu Barušky i to, proč lékaři nedokázali najít příčinu tohoto stavu. Začneme ale od začátku.
Tradiční čínská medicína nepracuje s pojmy jako škodlivé mikroorganismy (bakterie, viry) tak, jak to činí současná západní medicína. Je to jednak z důvodu, že dávní mistři tradiční čínské medicíny neměli k dispozici dnešní technické a laboratorní zázemí, které používá západní medicína, ale zejména proto, že jinak vnímali svět kolem sebe. Pracovali primárně s intuitivní částí mozku, viděli a vnímali přírodu a člověka kolem sebe v obrazech, které si převedli do symbolů – působení 5 základních energií. Je to energie větru, horka, vlhka, sucha a chladu, podobně jako se střídají určité rytmy v přírodě. Tyto pojmy neznamenají jen vlivy počasí, nebo rytmy přírody, lze jimi velmi podrobně a přesně popsat i stavy zdravého a nemocného člověka jako součást přírody. Pokud například v člověku převládá energie chladu, bývá zimomřivý, vyhýbá se působení chladu, je často ospalý a méně vitální, jako zimní příroda. Pokud v člověku převládá energie horka, bývá často horkokrevný se sklonem k červeným tvářím, víc se potí, je víc emocionální, může mít vyšší krevní tlak. Takto bychom mohli přesně popsat každý určitý typ i se sklony k typickým nemocem.Proto, když člověk onemocní v důsledku nakažení škodlivým virem, nebo bakterií je tento mechanismus opět popsán na úrovni pěti základních energií. V systému tradiční čínské medicíny se tomu říká „napadení vnější škodlivinou“ a ta bývá v případě infekční nemoci nejčastěji povahy větru, chladu a horka, typicky jejich kombinací.
Před jakoukoliv infekční nemocí, podle systému tradiční čínské medicíny, chrání člověka energetický ochranný obal, jakési silové pole, které je navíc složeno z několika vrstev. Tyto vrstvy ochranného štítu nás chrání před napadením vnější škodlivinou (viry, bakteriemi). Stav a účinnost tohoto ochranného štítu závisí v prvé řadě na stavu obranné čchi, jakožto součásti imunitního systému. Stav obranné čchi je podle systému TCM závislý v prvé řadě na energetickém stavu plic. Pokud je náš obranný štít silný, vnější škodlivina zpravidla nepronikne do organismu. Pokud je slabý, nebo je vnější škodlivina extrémně silná, proniká vnější škodlivina do hlubších vrstev člověka.
Obranný štít člověka se podle tradiční čínské medicíny skládá z těchto vrstev:vrstva ochrany (weiqi)vrstva čchi (qifen)vrstva výživy (yingfen)vrstva krve (xuefen)Čtyři vrstvy představují různé úrovně energetické hloubky, každá s typickými symptomy příznaků. První vrstva představuje povrchové stadium zranění, tři další vrstvy představují patologické stavy, vznikající průnikem vnější škodliviny dovnitř organismu. Vrstva ochrany (čchi) je tedy nejpovrchovější a vrstva krve nejhlubší.
Vnější škodlivina se při přirozeném pronikání do organismu chová velmi podobně jako zloděj, který přijde nezvaný do našeho bytu. Nejprve vypáčí vchodové dveře (vrstva ochrany) a dostane se do předsíně (vrstva čchi). Tam toho až tak moc nenatropí. Pokud už ale pronikne do kuchyně (vrstva výživy), je to horší. Může tady mnoho zničit a ozbrojit se nožem. Pokud zloděj (vnější škodlivina) pronikne takto ozbrojen až do obývacího pokoje nebo ložnice (vrstva krve), dostal se do nejniternějších míst našeho bytu, kde máme svoje největší soukromí a kde máme zpravidla ty nejcennější věci. Náš organismus se proto vždy snaží zachytit vnější škodlivinu ve vnějších vrstvách obraného štítu a nevpustit ji dovnitř, do životně důležitých částí našeho těla. A pokud proděláme infekční onemocnění, při kterém nejsme ohroženi na životě, nebo které nás trvale nepoškodí, tak se našemu organismu podařilo zdržet vnější škodlivinu ve vnějších vrstvách. Pokud se po prodělaném infekčním onemocnění velmi dlouho zotavujeme, pronikla vnější škodlivina pravděpodobně již do hlubších částí organismu (nebo tam byla zatlačena léky, které byly zaměřeny na potlačení příznaků, nejčastěji teploty). Znám mnoho případů, kdy u chřipek po intenzivním nasazení léků na srážení teploty a antibiotik sice teplota dlouhodobě nevystoupala nad 38, ale nemoc trvala 14 dní a další tři týdny trvalo zotavení. Pokud škodlivina pronikne do hlubších vrstev, řečí tradiční čínské medicíny bychom řekli, že ve vrstvách výživy anebo krve zraňuje „horkost Jin“. Nemoc v těchto vrstvách krve je vždy nebezpečná, v těžších případech může vést ke smrti.
Důležité je, že se tělo snaží eliminovat vnější škodlivinu podobně jako bychom na zloděje reagovali my. Snaží se vyloučit škodlivinu ven z organismu, nejlépe stejnou cestou, jakou přišla – tímto způsobem nadělá nejméně škody jako zloděj v našem bytě. Prostupem vnější škodliviny skrze vrstvy obrany tělo „ví“, kudy škodlivina (jakou cestou) do organizmu přišla a pro také zná cestu zpět. Vyloučení škodliviny ven z organismu je velmi důležitá součást korektního vyléčení každého infekčního onemocnění. Protože pokud bychom zvolili takovou léčbu, při které by vnější škodlivina zůstala v našem organizmu (tj. léčbu zaměřenou primárně jen na potlačení příznaků nemoci), bylo by to jako zamknout vchodové dveře zevnitř a zloděje nechat v bytě. I kdyby se někam schoval a choval by se tiše, je pořád uvnitř našeho bytu a je jen otázkou času, kdy opět dojde v příhodném okamžiku k nějakému incidentu.
Poslední důležitý aspekt napadení těla vnější škodlivinou je místo, kudy škodlivina proniká do těla. Podle tradiční čínské medicíny jsou to typicky nos a ústa pro pronikání „větrné horkosti“ a kůže (povrch těla) u „větrného chladu“. Jinými slovy naše tělo má podle místa vstupu další informaci k tomu, jaká škodlivina se hodlá usadit v těle a jak se s ní podle toho vypořádat.
Nyní můžeme přejít k vlastní problematice očkování. Co se tedy při očkování děje? Stručně a zjednodušeně řečeno dojde za zasunutí škodliviny přímo do některé ze dvou vnitřních vrstev (výživy nebo krve)! Žádná primární vrstva ochrany, nebo čchi, přes kterou by škodlivina normálně procházela. Žádná zkušenost těla (imunitního systému) s postupným prostupem vnějšími obrannými vrstvami ochrany a čchi. Škodlivina ani primárně do těla neproniká nosem a ústy, nebo povrchem těla, takže organismus nemůže použít ani tuto indícii. Zloděj se ocitne z ničeho nic přímo v obývacím pokoji, když se zrovna díváme na televizi (nebo v ložnici). Nemáme šanci reagovat na to, že slyšíme zloděje dobývat se přes vchodové dveře, nebo okna, nemáme možnost promyslet strategii co uděláme a jak se budeme bránit, nemáme šanci zastavit ho hned u vchodových dveří, nemáme možnost zavolat někoho na pomoc. Budeme v šoku, zaskočení, bezbranní.
I když dítě po očkování nevykazuje žádné symptomy, nikdy spolehlivě nevíme, jestli vnější škodlivina nezůstala v nějaké podobě uvnitř těla. Naše tělo nemá mnoho vitálně důležitých informací, jak s vnější škodlivinou naložit. Pokud po očkování tělo vykazuje nějaké symptomy, je zřejmé, že se náš organismus snaží se škodlivinou pracovat, což je z pohledu tradiční medicíny výborná a zdravá reakce. Nasazením chemických léků, které potlačují symptomy po očkování (paralen, diazepam) zamykáme vchodové dveře uvnitř a zloděje zavíráme dočasně ztišeného uvnitř bytu.
Zde leží odpověď na otázku očkování jako ruské rulety, kdy dopředu nikdo neví, jak zrovna ten či onen organizmus zareaguje na očkovací látku. Je to otázka druhu škodliviny, hloubky průniku vrstvami v kombinaci s naší individuální energetickou konstitucí (viz energetická konstituce horka, chladu atd…). Jinými slovy, záleží na tom, co se s čím „potká“. Dále do hry vstupuje naše momentální energetické vyladění. Pokud jsme energeticky vyladění a máme pevnou konstituci, pokouší se náš organismus se škodlivinou pracovat a očkování v první chvíli nejspíš zvládneme (je schopen lépe zareagovat na šok, že se zloděj ocitl přímo v obývacím pokoji).
Ani momentální energetické vyladění a dobrá konstituce ale nezaručuje, že vnější škodlivina nezůstane v nějaké podobě uvnitř organizmu. Nesmíme zapomenout, že jsme očkováním škodlivinu přímo zasunuli do některé ze dvou nejvnitřnějších vrstev organismu a obešli jsme přední primární obranné hradby. Zde může škodlivina nepozorovaně čekat na svou chvíli, kdy se vlivem vnějších okolností a příhodné situace spojí s dalším vlivem a dá se do pohybu vážnější patologie, často v okamžiku oslabení naší energetické konstituce. Tu si ale často s očkováním nikdo časově nespojí, protože škodlivina vpravená do hlubších úrovní organismu může nepozorovaně čekat jako zamaskovaná nášlapná mina.
Ještě k případu Barušky v úvodu článku. Podle tradiční čínské medicíny se jedná typicky o tzv. „vnitřní vítr“ (křeče na úrovni CNS). Křeče u dětí v souvislosti s infekčním onemocněním vždy ukazují na přítomnost vnitřního větru ve vrstvě krve. V tomto případě byla očkováním zasažena vnitřní vrstva krve horkou škodlivinou, která následně vyvolala vnitřní vítr ve vrstvě krve. Proto nemohli lékaři najít patologii mozku, protože vlivem očkování byla v té chvíli vyvolávající patologie na úrovni vrstvy krve v podobě vnitřního větru, na úrovni CNS se jen akutně projevovala. Pokud se horká škodlivina z vrstvy krve neodstraní, může způsobit časem trvalou patologii na úrovni CNS, která už bude dobře měřitelná prostředky západní medicíny.
Co napsat na závěr pozitivního? Moc mě toho v souvislosti s očkováním nenapadá. Asi budu hodně ovlivněný tím, že mě za dobu mé dosavadní praxe v poradně navštívili desítky dětí evidentně poškozených očkováním. Viděl jsem, jak to vždy zcela změnilo i život celé rodiny a ti kteří na začátku tvrdili, že to žádné vedlejší účinky mít nemůže, tak ti se najednou v tichosti vytratili ….
Co se dá udělat pro to, abychom očkování zvládli?
1) Zvážit, jestli očkování je v souladu s tím, jak chci své dítě chránit, jestli je to naše cesta, nebo nám ji někdo vnutil proti našemu přesvědčení. Nežijeme v totalitě, nikdo Vás nemůže k ničemu donutit proti Vašemu přesvědčení. Může pouze působit na Váš strach, může se Vám snažit znepříjemnit život, ale nemůže Vás donutit. Jde o zdraví Vašich dětí.2) Posílit co nejvíc energetickou konstituci dítěte (kojení, životospráva, situace v rodině… ). Zdravé a silné dítě má největší šanci očkování ustát. A také očkovat ve chvíli, když dítě i rodiče jsou opravdu v pohodě.3) Zjistit individuální energetickou konstituci dítěte vzhledem k „napadení horkým toxinem ve vnitřní vrstvě“ (což je očkování řečí tradiční čínské medicíny) a případně alternativními prostředky dítě na očkování připravit. Tady bych chtěl ovšem zdůraznit, že není jednoduché ani 100% pomocí prostředků přírodní medicíny (TCM, homeopatie apod.) zcela eliminovat možné dopady očkování na zdraví dítěte. Proč, to plyne z celého článku. Jednoduché a zaručené návody v tomto směru neexistují (přestože právě tyto rodiče často vyhledávají). Vždy je potřeba postupovat přísně individuálně a vzít v úvahu mnoho věcí. Příprava dítěte na očkování trvá v naší poradně minimálně hodinu.
zdroj: www.azrodina.cz
Knihy zaoberajúce sa tradičnou čínskou medicínou si môžete zakúpiť TU.
