Obrázok so súhlasom Salvatore Vuono / FreeDigitalPhotos.net
Pokračovanie článku Odhalení prastarého tajemství bytostí Anunnaki – II. časť
Na to jsem odpověděl: „Dobře, ale přece když před sebou vidím džbánek s vodou, tak je to prostě fakt, nemaje nic společného s náboženstvím nebo vírou. Je to zcela objektivní záležitost.“ Maximillien se opět usmál a řekl: „Ano, až na to, že díky jistému způsobu měření celé řady mozkových center objektivně víme, že impuls spojený se džbánem s vodou se v mozku objevil o několik desetin vteřiny dříve, než jsi vůbec mohl tento džbánek s vodou vidět.“
Připravují se Spojené Státy a jejich spojenci na návrat Anunnaki?
Současná alternativní komunita hledajících je bohužel v mnoha směrech velmi mylným způsobem informována o problematice Anunnaki. Na tomto místě bych se zatím zdržel komentáře, zda tomu je záměrně a zcela vědomě s jasnými cíly uvést širokou veřejnost v omyl, který by posloužil zcela jiným zájmům, nebo zda jde o nevědomou aktivitu těch, kteří vychází z tradiční původní koncepce Sitchinovy a skupiny jeho studentů, kteří bohužel nesprávným způsobem interpretují celou škálu původních materiálů. Konečně na toto téma jsem již hovořil v předcházející části.
Nás by však na tomto místě měly zajímat pravé, tedy skutečné důvody americké politické a armádní nomenklatury a jejich spojenců, kteří se rozhodli vstoupit do velmi fatální války s Irákem, a to hned dvakrát během 20-ti let. První konflikt proběhl zhruba v polovině devadesátých let 20. stol a ten druhý, jak si všichni velmi dobře pamatujeme, jsme mohli sledovat prakticky v přímém přenosu na počátku 21. století.
Velmi rychle se našlo mnoho důvodů, jež obhajovaly tento, řekl bych, bezprecedentní válečný konflikt. Od odplaty za neméně podivný útok na WTC z 11. září 2001 přes teroristickou politiku Sadama Husseina, držení zbraní hromadného ničení (které se stejně nikdy nenašly) až po snahu zmocnit se bohatých ropných polí, která by v narůstající celosvětového hospodářské a především energetické krizi byla pro USA velmi vítanou injekcí na podporu národní hospodářské vitality, která již nějakou dobu velmi silně stagnovala.
A tak se zdá (jak to bývá v takových případech pravidlem), že ten skutečný důvod byl velmi umně skryt daleko, daleko do pozadí. Abychom odhalili jeho objektivní stopu, museli bychom se vnořit ještě hlouběji do politické historie Spojených Států a jejich spojenců. Museli bychom se přenést až na přelom sedmdesátých a osmdesátých let 20. stol.
Byl to Ronald Reagan, který nechal v roce 1985 odtajnit statisíce dokumentů zabývající se problematikou „ufos“ a mimozemského života.
Byl to ten samý Ronald Reagan, který během svého života hned v několika případech měl to „štěstí“, že mohl na vlastní oči sledovat doslova v přímém přenosu aktivitu objektů „ufo“ na jeho ranči v Texasu.
Byl to Ronald Reagan, který nechal ze státních peněz natočit celou řadu tzv. „psychologicky připravujících“ filmových snímků se záměrem vnést do širšího podvědomí nejen americké, ale celosvětové veřejnosti archetyp aktivní existence inteligentního mimozemského života v prostředí naší planety.
Naznačuji tím, že Reagan začal na tomto místě podporovat politiku, se kterou začal jeho předchůdce Jim Carter, jež stál za první vlnou legislativního uvolnění spisů „Top Secret“, se kterou Reagan pokračoval i když s pozměněnou koncepcí. Mimochodem i Jim Carter se několikrát z pozice soukromé osoby (nikoliv politika) setkal s jevem „ufos“. Stejně tak právě Jim Carter začal s projektem „psychologicky připravujících“ filmových snímků. Vzpomeňme například film Stephena Spielberga „Blízká setkání třetího druhu“.
A byl to opět Ronald Reagan, který jako první vysoce postavený politik na světě začal hovořit o možné hrozbě přicházející z onoho vnějšího světa – Vesmíru. Zcela otevřeně hovořil o potřebě založení globálního a velice efektivního obraného raketového systému („SDI“), který by byl primárně zaměřen na obranu naší planety proti případným kosmickým vetřelcům.
Samozřejmě, že se velmi rychle našly námitky, které naznačovaly, že to všechno byla ze strany Reagana pouze záminka k tomu, aby sehnal další peníze na rozsáhlý zbrojní program namířený proti opozitnímu mocenskému bloku, kterým byl na druhé straně světa tehdejší Sovětský Svaz. Přece jenom jsme se nacházeli v období hluboké „studené války“.
Je třeba uznat, že takové námitky s přihlédnutím k tehdejším objektivně jsoucím okolnostem určitě byly na místě a tehdejší proti Reaganovi postavená část společnosti je vzala za svůj „svatý grál“, jež vysvětloval ono podivné prohlášení amerického prezidenta.
Zde je nesmírně důležité upozornit na často přehlížený fakt, že poté, co se v tehdejším SSSR dostal k moci Michail Gorbačov (1985), tento po několika setkáních a telefonátech s Reaganem zcela veřejně program „SDI“ podpořil a označil ho jako nesmírně důležitý prvek ochrany celé naší planety vůči blíže nespecifikovanému „vnějšímu faktoru“.
Lidé zvoleni do té nejvyšší politiky (vyjma diktátorů) velmi neradi vstupují do nějakých radikálních a silně kontroverzních rozhodnutí. Tím ale iniciace „SDI“ rozhodně byla. Je tedy na místě otázka: „Co se stalo tak závažného za vlády Ronalda Reagana, že přistoupil k takovému rozhodnutí? S jakými dodnes přísně tajnými faktory se setkal? Došlo k nějaké opakované přímé hrozbě ze strany E. T.? Výzkumník a badatel Alex Collier říká, že ano.
A nejen to. Tento faktor (nazvěme ho třeba „E“.) postupně nabyl takových rozměrů, že na geopolitické úrovni způsobil rozpad nejen tehdejšího Sovětského impéria, ale i celého východního bloku. Tedy jinými slovy řečeno. Nastalo cosi, co donutilo tehdejší světové vládce se sjednotit proti nějaké třetí síle, která začala vstupovat na jeviště naší planety.
Ona hrůza a strach z možných důsledků působeni faktoru „E“ byla tak velká, že si raději nechali rozbít východní impérium a ukončit studenou válku proto, aby dokázali sjednotit společného síly na něco, co je doposud zahaleno velkým tajemstvím.
Přemýšlejte o tom. Jde o nesmírně zajímavou a zároveň závažnou skutečnost.
Celá řada historických a prehistorických pramenů se zcela nezávisle na sobě s odkazem do budoucnosti obrací právě na tuto dobu, kterou dokonce v některých případech označují za Armagedon. Současný názor myslitelů z okolí Maximilliena Lafayeta je přesvědčena o tom, že scénář onoho dramaticky destruktivního Armagedonu není na pořadu dne. Nicméně cosi dramatického, ale ze zcela jiného úhlu pohledu se rodí.
Zde hraje velmi důležitou roli (kterou nyní nebudeme hodnotit) náboženství, které vždy mělo fungovat jako zdroj, potenciál a inspirativní nástroj víry. Nicméně je na hlubokém zvážení každého jednoho z nás, jak dalece byla tato původní nezištná pozice církve využita, použita či zneužita. Stejně tak bychom se měli zamyslet nad tím, jak dalece ovlivnila ona obecně vzatá církevní doktrína světonázor lidstva na této planetě.
Před nedávnem mi Maximillien Lafayete řekl zajímavý příměr. Zeptal se mne: „Víš, jak souvisí náboženství s politikou?“ A pokračoval: „Poměrně jednoduše. Systémy víry generované náboženstvím jsou samy o sobě politikou k systematickému upevňování moci těch, kteří si vymysleli politiku.“ Zamyslel jsem se a odpověděl jsem: „Která náboženství máte ale na mysli?“ Krátce se usmál a odpověděl: „Všechna.“
Když se nad tím hlouběji zamyslíte, tak dojdete ke zjištění, že Laffayetovo vyjádření v sobě skrývá celou řadu skrytých verifikací. Po pravdě řečeno, trvalo mi to nějakou dobu, než mě trklo, co tím vyjádřením Maximillien chtěl ve skutečnosti říci. A přiznám se, že mi z toho až zamrazilo.
Po nějaké době se mne Maximillien zeptal, jestli vím, jak náboženství souvisí s konceptem oficiálně proklamované vědy. Samozřejmě jsem odpověděl, že nevím. „Věda je od jisté doby systematicky utvářeným prototypem náboženství pro tu skupinu obyvatel, která je vnitřně rezistentní na vibrační pole jakéhokoliv druhu iracionality.“
Na to jsem odpověděl: „Dobře, ale přece když před sebou vidím džbánek s vodou, tak je to prostě fakt, nemaje nic společného s náboženstvím nebo vírou. Je to zcela objektivní záležitost.“ Maximillien se opět usmál a řekl: „Ano, až na to, že díky jistému způsobu měření celé řady mozkových center objektivně víme, že impuls spojený se džbánem s vodou se v mozku objevil o několik desetin vteřiny dříve, než jsi vůbec mohl tento džbánek s vodou vidět.“
Jinými slovy řečeno, onen impuls v mozku nebyl vytvořen elektromagnetickým polem džbánku s vodou, který mozek převedl do zrakové iluze, ale NĚČÍM zcela neznámým, CO podráždilo tvůj mozek tak, že vznikla zraková iluze onoho džbánku s vodou. Souběžně s touto zrakovou iluzí se zformovalo i elektromagnetické pole daného džbánku s vodou.
Jde o problém tzv. „pozorovatele“ kvantové fyziky a Heisenbergova „principu neurčitosti“. Nicméně toto všechno nám neodpovídá na otázku, „CO“ ovlivnilo náš mozek tak, že ses v tomto našem případu sám stal tvůrcem reality, kterou jsi o několik desetin vteřiny později dokázal vnímat jako objektivní zrakový vjem. O neobvyklé záhadě časového zpoždění vnímání reality se ví již od roku 1974 a dodnes se toto zjištění úzkostlivě střeží před veřejností.
A jak to všechno souvisí s tématem přípravy Spojených Států a jejich spojenců na návrat Anunnaki? Po pravdě řečeno, nemyslím si, že by se připravovali pouze oni. V chvatu, zdá se, jsou i mnohé jiné mocnosti světa ve snaze „urvat pro sebe z nastálé situace ten největší krajíc“. Jenomže víte, jak to chodí, „člověk míní a osud mění“.
Je tedy docela dost dobře možné, že Anunakiové jsou ve spojení s námi již velmi dlouhou dobu, tedy resp. s naším tzv. „vyšším já“ a fyzické vědomí nemá o ničem ani potuchy. A pak je tu TO cosi, co je tvůrcem Matrixu a to cosi, co vysílá jistý druh frekvencí, které v kontaktu s naším mozkem předchází realitu o těch několik desetin vteřiny.
Anunnkiové hovoří o tzv. „překrytí skutečné reality“ čili o instalaci „realitního bypassu“ uvnitř našeho vědomí. A prý ví „KDO“ nebo „CO“ za tím stojí.
-pokračování-
Autor: Jaroslav Chvátal: www.matrix-2001.cz
- Literatúra 2012, vzostup, transformácia
