Bohumila Truhlářová
Jak nastal čas splnit úkol
Každý z nás máme svůj příběh – já jsem před dvaceti lety jsem umírala – vysílená nemocí, přepracovaností, únavou ze stavby domu, ze sportů. Jednostranně jsem žila svět hmotný a o tom, co se děje uvnitř člověka jsem neměla ani tušení. Pak přišel úraz, nemohla jsem chodit a najednou všechno bylo jinak. Dostala jsem se na kurz, kde jsem se naučila zklidnit a vnímat svoje nitro. Přede mnou se začal rozkrývat úplně nový svět.
Na konci kurzu mi hlavou prošla myšlenka: „Napíšeš knihy na pomoc lidem“. Bylo to hloupé a absurdní zároveň, styděla jsem se, co mě to napadlo. Zeptala jsem se lektorky kurzu, co s tím. „Nevím“, řekla mi, „ale být tebou, tak bych to nebrala na lehkou váhu…“
Přišla jsem domů, zavřela jsem oči, zklidnila se tak, jak nás učili na kurzu a řekla jsem si: „Tak já tento úkol přijímám. A prosím o pomoc, co mám tedy psát?“ A v tom okamžiku se mi před očima objevila deska a na ní fosforeskujícími písmeny stálo napsáno: „Nekritizuj. Nepomlouvej. Opusť všem a odpouštěj opakovaně…atd.“ Já jsem to „přečetla“, otevřela oči a zapsala jsem vše na papír. Zase jsem oči zavřela a byly tam další nápisy. Kdyby šlo o hlouposti, tak bych se tomu nevěnovala, jenže ono se to skutečně nedalo brát na lehkou váhu. Objevovalo se něco, co se mi líbilo: informace o tom, že pěkné vztahy s lidmi žít jdou, že mezi partnery může panovat láska a pochopení. Vše bylo o rovnoprávnosti mezi lidmi, a úctě a pomoci… o životě, který má smysl. Bylo to o mně, o vás – o všech lidech na planetě Zemi.
Přicházeli ke mně informace o životě, který má smysl
Vše co jsem dosud znala se ukládalo do logických vazeb. Vztahy, životní poslání lidí, oblast zdraví – toto jsem začala vnímat v širších souvislostech.
V té době jsem se setkala s panem .ing. Janem Konfrštem (www.povidanisjanem.cz). I on hovořil o životě, který má smysl, nemusí nás bolet a má hluboký náboj moudrosti i citu. Opět jsem si připadala hloupě, že bych měla něco psát, když informace ke mně teprve chodí a on je dopodrobna zná. Ale časem mi došlo, že co mám udělat já, to za mně pan Konfršt ani nikdo jiný nevykoná. A tam jsem se do psaní pustila.
Nemohla jsem však „kázat vodu a pít víno“. S nápravou jsem začala u sebe – vyléčila jsem se z chronické nemoci, zvládla tíživé vztahy i další problémy… začala jsem se dostávat do minulých životů a získala jsem schopnost nejenom o úžasných možnostech nás lidí psát, ale umím i situace (např. vztahy mezi lidmi apod.) nakreslit. Napsala jsem 4 „karmické učebnice“: „Úmluvy s Bohem pro lidi 3. tisíciletí“, „Vesmírné zákony“ a „Revoluci lásky na planetě Zemi“ – tyto tři úvodní knihy patří do trilogie s názvem „Základní učebnice štěstí“. 4. karmická učebnice „Karma v denním životě – Tajemství partnerských vztahů“ je celá o karmickém partnerství, o minulých životech, které nám na sebe navazují i o tom, jak pěkné partnerství vybudovat. Jde to postupně – od „učení“ o jednotlivci přes vztahy partnerské a teď píši 5. karmickou knihu s názvem: „Léčení příčin nemocí“ , která je o karmickém uzdravování. Dále mě čeká práce na 6. knize: „Životní poslání jednotlivce i celého národa“, atd.
V životě lidském není jediná situace, která by byla vytržena z Řádu lásky a pravdy, neměla by smyl a nešla vyřešit. Takové záležitosti se na Zemi nevyskytují! Jenom my prozatím souvislosti v plné šíři neznáme a tak se nám někdy život zdá marný, těžký, až neřešitelný
Pomáhám lidem řešit jejich problémy
Život kolem nás je plný zmatků a věřte, že nikdo za kroky směrem na lepší neudělá. Věda a technika vyletěly na vysokou úroveň a na nás je přidat k tomuto pokroku i složku duchovní: dát si do pořádku mezilidské vztahy, naučit se žít smysluplně. Šířím ty nejzákladnější informace o tom, že žít dobře jde. I když to v našem popleteném světě může vypadat jako bláznovství hovořit o neútočení, cti, pomoci, pravdě a lásce… věřte, že se bez tohoto neobejdeme. Vždyť i léčení má svůj základ jinde nežli jak nám lékaři říkají. Nemocí přibývá, jsou „zákeřnější“ a nezbavíme se jich pokud nedojdeme na vyšší hadinu poznání a do procesu uzdravování těla nepřizveme i fenomén další: naši duchovní podstatu, lidskou duši.
Doba je úžasná v tom, že nás za naše názory nikdo neupaluje na hranici jako domnělé čarodějnice ani nezavírá do kriminálů, v tom je to teď skvělé – každý se můžeme dát cestou, jakou sami chceme.
A věřte mi, že se v jednom sejdeme: v bodě Pravdy, Vesmírné moudrosti, Božího Řádu – či jak tomu chce kdo říkat. Nikomu není umožněno žít mimo optimální smysluplnou cestu (mimo Řád). Zbývá nám jediné: fakt, že Řád existuje poznat, smířit se s ním a naučit se podle Řádu „vyššího“ žít (sjednocovat se s Bohem).
Píši určitý druh literatury – tzv. karmické učebnice (více o nich i o mé nabídce karmické pomoci najdete na www.cestastesti.cz). V knihách je vše, co hledající člověk potřebuje – od základů vysvětluji naše uvíznutí v „karmických uzlech“ (v energiích z minulosti, kterým nerozumíme). Píši, jak se ze zablokování čaker; z našich nedokonalostí se uvolnit a postupovat ve vztazích, v oblasti zdraví i při hledání svého životního poslání tak, abychom naplnili účel své existence. Pokud je mezi vámi člověk, který by mi pomohl toto etické učivo rozšířit tím, že by je rozpracoval pro jednotlivé typy škol do učebních osnov, uvítám jeho schopnosti a budu se podílet na tomto projektu.
Doba je skvělá a přesto si dovolím upozornit na jeden fenomén, se kterým se opakovaně setkávám: jde o nepochopení vývoje, zabřednutí do stagnace, kterou mylně považujeme za svou správnou cestu dál.
Nebojte se automatické kresby, nakreslete si, jak na tom s vývojem jste vy osobně
Lidé ke mně přicházejí s nejrozmanitějšími problémy a k tomu mě informují, co všechno pro svůj rozvoj dělají: jaké „duchovní kurzy“ absolvovali, čeho jsou mistry a zasvěcenci. A co na tom není úplně v pořádku je fakt, že procházet kurzy, číst knihy, být mistrem jakéhokoliv oboru a mít na to třeba i certifikát a už sám pomáhat lidem kolem… to vše nemusí mít s duchovním pokrokem člověka nic společného!
Přišel ke mně mistr reiki s drobnými zdravotními problémy a moje slova, že by „to chtělo pohnout se vývojem dál, že tato technika posloužila k nahlédnutí do hlubších souvislostí, ale neměl by v ní setrvávat, jako by to byl vrchol poznání“ se mu hrubě nelíbila. Nevěděl, co to na něm chci. Ani nepřijal fakt, který jsem mu nakreslila automatickou kresbou: že stagnuje a už dlouhou dobu. A že to není situace pro něho dobrá. Tvrdil mi, že on „duchovno přece praktikuje“, dokonce druhé lidi učí. Nemohla jsem mu jeho názor brát – možnost svůj život přehodnotit dostal, dál už to bylo na něm. Za půl roku přišel, že má rakovinu… V čem tedy spočívá skutečný vývoj? K tomu vám přináším jednoduchou kresbu. Sami si můžete ověřit, jak na tom jste.
Chcete-li si automatickou kresbu vyzkoušet, nakreslete si vodorovnou úsečku AZ dlouhou přibližně 20 cm. A dál vše nechte na vaší intuici, ruka vám sama budu klouzat po papíře. Uvidíte, že to není vůbec složité. Bod „A“ bude vlevo a tam prosím přiložte tužku a přečtěte si otázku: 1. „Nakolik si uvědomuji potřebu postupovat svým vývojem dál?“ A teď jeďte po čáře od bodu „A“ doprava. Nic nechtěje, nikam ruku vědomě neposouvejte, jen spíš pozorujte, co se děje. Nechte ruku volně klouzat po papíru. Tento postup několikrát opakujte. Přikládejte tužku na bod „A“, řekněte si otázku a poproste o zaznamenání stavu, jak na tom jste teď. Možná že volně projedete celou úsečku a dojdete až do bodu „Z“. Pokud tomu tak bude, znamená to, že ke svému životu přistupujete zodpovědně. Moc dobře víte, že zdraví ani pěkné vztahy vám nespadnou do klína jen tak sami od sebe, že pro zdárný průběh života musíte mnohé vykonat. Tím máme první část „testování“ (tu snazší) za sebou. Potřebu pracovat na sobě si v dnešní době uvědomuje už hodně lidí. Když jsme toto zdárně zvládli, postoupíme dál.
Teď si zjistíte, nakolik teorii provozujete v praxi. Opět položte tužku do bodu „A“, ale teď s jinou otázkou. Řekněte si: 2. „Jak uplatňuji duchovní vývoj a pokrok v každodenním životě? Nakolik jsem k sobě vnímavý, abych překonal staré vzorce uvažování a neuvízl ve stagnaci?“ U člověka, o kterém píši výše se mi ruka v této kresbě „zadrhla“ už před bodem „A“ – vůbec se mi nepodařilo zaznamenat žádný jeho duchovní pokrok a vývoj. A to není ojedinělý případ! Každý z nás, kdo se narodil na Zemi na sebe prozrazuje, jak na tom se svým vývojem je – že není dokonalý a že ho pod krkem drží jeho ego. Kdo se tohoto faktu nezalekne a přizná si, že je tomu bohužel tak a navíc se vydá cestou práce na sobě (cestou odpouštění, přijímání…), ten se ze stagnace uvolní: nastoupí vědomou cestu svého vývoje dál – na lepší. O množství absolvovaných kurzů náš život skutečně není. A kdo se k tomu naučí ve svém životě aplikovat tzv. „Universální vzorec vedoucí ke štěstí“, který zní: 1. přijímám, 2. rozhoduji se, 3. řádně konám, ten je na nejlepší cestě k pohodovým vztahům a vyhne se i nemocem.
Nejsme tu pro nic jiného nežli pro zkušenost svojí duše. Moudrost „vyšší“ se nedá obejít a je jedno, co si o tom svým omezeným rozumem myslíme. Vyhnout se Řádu, to nejde. Všichni máme povinnost hledat svoji smysluplnou cestu dál. Vyznat se v nástrahách žití, vybrat si správnou cestu, realizovat Dobro… to musíme sami., každý sám za sebe. Zlatka Schindlerová (www.zlatka.cz) o tom zpívá: „… a lidé kteří poznají, jsou světly která žehnají“… Pusťme se do vědomého vývoje, ale ne jenom jako teoretici. Uvědomme si, že dobrá myšlenka je sice nezbytná, ale to co hýbá světem je smysluplný čin. „Sviťme“ sobě i druhým na cestu, ať se naše životy stanou požehnanými.
Bohumila Truhlářová
