Jednou se jeden člověk chtěl zbavit utrpení a tak šel do buddhistické svatyně, aby nalezl někoho, kdo by mu pomohl. Šel za Mistrem a zeptal se ho: „Mistře, budu-li meditovat čtyři hodiny denně, jak dlouho bude trvat, než dojde ke změně?“
Mistr se na něho podíval a řekl: „Budeš-li meditovat čtyři hodiny denně, bude to trvat tak deset let.“
Muž přemýšlel, zda by to nemohl dělat lépe, a pak řekl: „Mistře, když budu meditovat osm hodin denně, jak dlouho pak bude trvat, než dojde ke změně?“
Mistr na něho pohlédl a řekl:“Když budeš meditovat osm hodin denně, bude to trvat tak dvacet let.“
„Ale proč by mi to mělo trvat déle, když budu meditovat více?“ zeptal se muž.
Mistr odpověděl: „Nejsi zde proto, abys obětoval svou radost nebo život. Jsi zde proto, abys žil, abys byl šťastný a miloval. Dokážeš-li udělat to nejlepší, čeho jsi schopen, ve dvou hodinách, ale ve skutečnosti tím trávíš osm hodin, jen se unavíš, mineš vyvrcholení a nebudeš mít radost ze života. Konej, jak to nejlépe dovedeš, a snad pochopíš, že nezávisle na tom, jak dlouho medituješ, můžeš žít, milovat a být šťasten.“
Řekněte, děláte vše, jak nejlépe dovedete? Nebo k věcem přistupujete s jakýmsi odporem, nechutí a věci děláte proto, že je dělat musíte? Ano, většina z nás chodí do práce, protože musí. Většina z nás dělá práci, kterou nemá ráda a dělá ji jen proto, že musí. Najde-li se někdo kdo svou práci má rád, většinou tuto práci vykonává za účelem získání peněz. Nevykonává tu práci pouze pro radost, kterou mu přináší. A to je náš problém – dělejme vše, jak nejlépe svedeme, dělejme vše s láskou a buďme přitom přítomní!
Snažte se dělat vždy vše nejlépe, jak dovedete. Pokud v každém okamžiku uděláte vše nejlépe, jak v danou chvíli dokážete, nebudete mít tak prostor pro sebeobviňování. Váš Soudce vás nebude moci soudit, protože vy víte, víte, že jste udělali vše, jak nejlépe jste mohli. Nebudete se obviňovat, soudit ani si nic vyčítat. Váš výkon se může měnit – v nemoci může být váš výkon mnohem horší, než když jste plní energie a šťastní. Ale pokud děláte vždy, za každé situace, to nejlepší, co dovedete – nikdy nemůžete prohrát.
Nezávisle na okolnostech se snažme vždy dělat vše, jak nejlépe dovedeme – ne více a ne méně než tak, jak to jde. Budeme-li se snažit příliš, ztratíme mnoho energie a výsledek nebude nakonec tak dobrý, jak by mohl být. Když se přepínáme, oslabujeme tělo a jdeme sami proti sobě, dosažení cíle nám trvá déle. Když budeme dělat méně, než jak nejlépe dovedeme, budeme frustrovaní, budeme se obviňovat a litovat.
(don Miguel Ruiz – Čtyři dohody)
Když děláme nějaké věci, ať je to práce nebo koníček – nečekejte odměnu, dělejte tu věc, protože vám přináší radost, protože ji máte rádi. Lidé chodí každý den do práce, většinou jen s myšlenkou na peníze, které za tuto práci dostanou. Práci, kterou vykonávají, nedělají pro radost, proto že je naplňuje, oni ji dělají jen za účelem získání peněz – v takovém případě nemohou odvádět to nejlepší, co dovedou. Cítí se frustrovaní a těší se na dva dny odpočinku, kdy mohou dělat, co chtějí – a co dělají? Opíjejí se. Snaží se uniknout. Opíjí se, protože se nemají rádi, nemají rádi svůj život.
Když se nemáme rádi takoví jací jsme, existuje mnoho způsobů, jak si ubližovat.
(don Miguel Ruiz – Čtyři dohody)
Pokud děláme svou práci, svou činnost pro radost, neděláme ji jen za účelem získání nějaké odměny, dostaneme mnohem více, než si dovedeme představit.
Je důležité, abychom svou práci dělali s láskou a abychom byli při této činnosti přítomní, jen tak můžeme dělat vše nejlépe, jak dovedeme. Řekněte, jak můžete dělat některou činnost nejlépe, jak dovedete, pokud jste ve svých myšlenkách v minulosti nebo v budoucnosti? Pokud nejste přítomní? Nemůžete. A tak nežijte v minulosti, nežijte v budoucnosti, žijte tím, co je teď – žijte přítomností. Užívejte si každou činnost, kterou děláte a užívejte si ji právě teď.
Máme-li rádi to, co děláme, děláme-li vždy vše jak nejlépe dovedeme, pak si skutečně užíváme života. Bavíme se, nenudíme se, necítíme frustraci.
Žijeme-li v minulém snu, nemáme potěšení z toho, co se děje právě teď, protože si budeme vždy přát, aby skutečnost byla jiná, než právě je.
Netěšit se z toho, co se odehrává právě teď, je žití v minulosti a žití jen napůl. To vede k sebelítosti, utrpení a slzám.
(don Miguel Ruiz – Čtyři dohody)
Pokud budeme dělat vše, jak nejlépe dovedeme, při hledání osobní svobody, při hledání sebelásky, zjistíme, že je jen otázkou času, kdy nalezneme to, co hledáme. Není to denní snění či setrvání dlouhé hodiny v meditaci. Musíme vstát a být člověkem. Musíme uctít muže a ženu, jimiž jsme. Ctít své tělo, mít z něj potěšení, milovat je, krmit, čistit a léčit. Cvičme a dělejme vše, co dělá našemu tělu dobře.
don Miguel Ruiz – Čytři dohody
Autor: otevrisrdce.cz
Článek je možné sdílet v jeho nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno autora, zdroje, aktivní odkaz na tento článek a celá tato poznámka. Díky!
Bohužiaľ, táto stránka už neexistuje.
- Knihy od Dona Miguela Ruiza
- Knihy o duchovnom rozvoji
