Zdroj obrázku: pexels.com
Smrt jako taková se týká pouze fyzického těla. Lidský duch se fyzickému vědomí inkarnáta jeví jako nesmrtelný. Ve skutečnosti tomu tak zcela není. Je třeba si uvědomit, že pojem smrt neznamená konec, ale změnu stavu. Faktem je, že lidský duch sám o sobě prochází také změnou stavu. Tyto změny se odehrávají v určitých intervalech a jsou součástí přírodních zákonů a zákonitostí. Jelikož pohyb či aktivita, která nutně změny evokuje, je pevnou součástí života. Pravdou také je, že i lidský duch se vyvíjí, protože ve vesmíru není nikdy nic statické. Změny stavu, kterými prochází lidský duch, nazýváme duchovní smrtí.
Z toho vyplývá, že v nekonečné podstatě lidského ducha nacházíme konečné fáze, které ohraničují zcela neopakovatelný a nezaměnitelný tok zkušeností. Lidská bytost je spojena s lidským duchem jak po energetické, tak i po informační čili datové stránce. Toto spojení je aktivní po celý fyzický život a je nezávislé na lidském vědomí. Z toho vyplývá, že fyzické vědomí je pouze malinkou částečkou skutečného duchovního vědomí, kterým lidský duch disponuje. Lidská bytost je schopna si plně uvědomovat svůj osobitý a plnohodnotný potenciál pouze po fyzické smrti inkarnáta, neboť v tuto chvíli fyzické vědomí nepřehlušuje potenciál duchovního vědomí. Lze tím tedy také konstatovat, že lidská bytost si jest plnohodnotně vědoma sebe sama pouze ve stavu po fyzické smrti.
Čím je tedy důležitá inkarnace? Každá forma života v rámci svého evolučního poslání podléhá po kreativní stránce zákonům vesmíru. Tyto zákony jsou charakteristické tím, že se vždy usilují o velmi efektivní prostředí, ve kterém by měla lidská bytost plnit své poslání. Z toho vyplývá, že lidský duch pracuje tzv. multiplicitně, tedy ve dvou rovinách. V rovině primární, tedy v rovině své vlastní existence, která je spojena s určitou konkrétní dimenzí, a mimo to si lidský duch vybírá ještě druhé sekundární prostředí, ve kterém pracuje a plní své osobité poslání ve formě tzv. inkarnačního výhonku. Kvalitativní struktura tohoto výhonku je velice osobitá záležitost a je přísně individuální povahy. Odpovídá především povaze a charakteristice poslání, které si lidský duch o své vlastní svobodné vůli vybírá v konkrétní dimenzi. Platí zde několik zákonitostí:
- 1) Především se inkarnační výhonek nemůže nacházet v dimenzi vyšší nebo paralelně stejné k dimenzi, ve které se nachází lidský duch.
- 2) Lidský duch může, ale také nemusí založit inkarnační výhonek. Existuje poměrně velké množství lidských duchů, jejichž taktika osobního vývoje spočívá bez zakládáních inkarnačních výhonků.
- 3) Inkarnační výhonek s sebou nese jisté výhody, ale také nevýhody. Jednoznačnou předností inkarnačního výhonku je, že dochází k velmi výraznému obohacování lidského ducha o zcela jedinečné zkušenosti, které jsou dosažitelné pouze prostřednictvím inkarnačního výhonku. Na druhé straně jistou nevýhodou pro takového ducha jest fakt, že založený výhonek vždy bude odčerpávat z vnitřní interní struktury lidského ducha poměrně významné množství energie.
Tato skutečnost pak zpomaluje postup samotného ducha ve své vlastní evoluci. Z výše uvedených skutečností tedy vyplývá obrovský význam správného rozhodnutí. Situace je totiž nastavena tak, že v jistých fázích duchovního vývoje lidského ducha je inkarnační výhonek velmi žádoucí a v jiných fázích zase jenom spíše zbytečnou přítěží. Správná volba v tomto ohledu je tedy klíčová. Lidský duch může založit prakticky nekonečné množství výhonků, ale pouze v jedné konkrétní dimenzi a nejčastěji s vazbou na jedno planetární těleso.
Nicméně i přesto je latentně počet výhonků limitován, a to aktuálním energetickým potenciálem daného lidského ducha. Lidský duch je v permanentním spojení se svým sekundárním výhonkem a v intervalu každých 24 hodin pozemského času přejímá zkušenosti a informace od svého sekundárního výhonku. Tento transfer je podmíněn zvláštní mozkovou frekvencí výhonku, které lze dosáhnout pouze během spánku. Z toho vyplývá, že lidský duch energeticky dotuje svůj inkarnační výhonek, kdežto na druhou stranu inkarnační výhonek po datové stránce dotuje ducha. Jde o přísně stanovenou symbiózu, která má přesná pravidla. Prostřednictvím zvláštních sil je upravována činnost výhonku, přičemž pevnou součástí podstaty inkarnáta je tzv. pud sebezáchovy.
Ten se v plné míře počne projevovat ve chvíli blížící se smrti, strachem z konce života a z nemožnosti tvořit. Tato situace je však ve skutečnosti tzv. fantomového charakteru a okamžitě se rozplývá ve chvíli, kdy se na konci procesu umírání člověk setká s tzv.strážcem prahu. Strážce prahu je holografický jev, který produkuje lidský duch ve snaze dostatečně kvalitně a přesně navigovat svou vlastní energii zpět do svého ohniska. Tento návratový stav se reverzně evokuje pouze jako paměťová stopa v době, kdy ta samá energie vstupuje do nového života, respektive ve chvíli, kdy je zakládán tzv. nový inkarnační výhonek.
Každý inkarnační výhonek může tzv. motivovat ke specifické činnosti svoji primární část čili lidského ducha. Častým takovým apelem je žádost jednoho z výhonků o provedení tzv. energetické synchronizace všech výhonků čili uvedení všech výhonků do tzv. tvořivé synergie. Tento apel lze provést kdykoliv, pokud má fyzické vědomí daného výhonku dostatečné informace a potřebnou energii. Apel se provádí prostřednictvím nástroje tzv.piktografické vizualizace, kdy je po dobu několika minut vizualizován symbol v podobě trojitého kruhu, který je přetnutý horizontálně vedenou čárou.
Starobylé texty Ulema říkají, že v případě, kdy je skutečně tomu apelu vyhověno ze strany primární energetické složky čili lidského ducha, dojde ve fyzickém vědomí inkarnáta opakovaně během spánku ke specifické obrazové projekci.
Tato obrazová projekce je definována třemi zlatými koulemi ve vzájemném seskupení do trojúhelníku. Učení Ulema říká, že každý inkarnát ve své vlastní prostoročasové buňce pocítí zapojení do inkarnačního zřetězení prakticky okamžitě v podobě výrazného přílivu vitální energie, ale i dalších zajímavých symptomů, které souvisí se zvýšeným přítokem energie. Na druhou stranu je ale potřeba počítat s tím, že pokud dojde k tomuto inkarnačnímu zřetězení (synergii), budou na každého inkarnáta kladeny mnohem vyšší tvůrčí nároky v jeho vlastním identickém životě. Vůli oslovit ducha k instalaci synergie nemohou jiné inkarnační výhonky ovlivnit. Možnost přesunu inkarnačních výhonků do jiného planetárního či hvězdného prostředí je možná pouze tehdy, pokud inkarnační výhonky zcela vyčerpají potenciál zkušeností, které svým autonomním prostředím dotyčná planeta nabízí.
Knihy z kategórie „Vzostup a transformácia„
Knihy z kategórie „Záhady, fantasy. sci-fi„
Ďalšie články od Jaroslava Chvátala
