Před dvěmi roky jsem se doslechl o havajském terapeutovi, který vyléčil celé oddělení mentálně postižených vězňů – aniž by kterékoliv z nich viděl. Tento psycholog prostudoval jejich záznamy a pak se podíval do sebe, aby zjistil, jak vytvořil nemoc dotyčné osoby. A když se zlepšoval, zlepšoval se i stav pacienta.
Když jsem poprvé tento příběh slyšel, myslel jsem, že jde o legendu. Jak někdo dokáže vyléčit kohokoliv tím, že léčí sám sebe? Jak může i seberealizovaný mistr vyléčit šílené kriminálníky?
Nedávalo to smysl. Bylo to nelogické a příběh jsem zavrhl.
O rok později jsem ho však slyšel znovu. Dozvěděl jsem se, že terapeut používá havajskou léčitelskou metodu nazvanou ho’oponopono. Nikdy jsem o ní neslyšel, ale nemohl jsem to pustit z hlavy. Pokud byl příběh pravdivý, chtěl jsem se dozvědět více.
Vždycky jsem věděl, že „stoprocentní zodpovědnost“ znamená, že jsem zodpovědný za to, jak myslím a co dělám. Cokoliv nad to už nemůžu ovlivnit. Myslím si, že většina lidí takto také rozumí pojmu naprostá zodpovědnost. Jsme zodpovědni za to, co děláme, nejsme zodpovědni za to, co dělají druzí. Havajský terapeut, který léčil mentálně postižené lidi, mě naučil nový a pokročilejší náhled na stoprocentní zodpovědnost.
Jmenuje se Dr. Ihaleakala Hew Len. Náš první telefonát trval asi hodinu. Prosil jsem ho, aby mi vyprávěl celý příběh o své terapeutické práci. Hovořil o tom, že tři roky pracoval v havajské státní nemocnici na oddělení trestně stíhaných pacientů. Toto oddělení bylo nebezpečné a fluktuace psychologů zde byla velká. Personál často stonal nebo jednoduše odcházel. Když měl někdo projít po oddělení, otáčel se zády ke stěně se strachem, že na něj pacienti zaútočí. Nebylo to příjemné místo pro práci, život ani návštěvu.
Dr. Len mi řekl, že své pacienty nikdy neviděl. Svolil, že bude mít kancelář a že bude pročítat záznamy pacientů. Když jimi procházel, pracoval na sobě. A když na sobě pracoval, pacienti se začali uzdravovat.
„Po několika měsících dostali dosud spoutaní pacienti svolení a mohli se začít volně pohybovat po prostoru. Některým zase byly sníženy dávky léků a ti, kteří byli původně označeni za nevyléčitelné, byli propuštěni.“
Byl jsem z toho u vytržení.
„A to není všechno,“ pokračoval, „zaměstnanci se začali těšít do práce. Zlepšila se docházka a fluktace zaměstnanců skončila. Nakonec jsme tam měli více personálu než jsme potřebovali, protože pacienti byli propouštěni a všichni zaměstnanci chodili do práce. Dnes je to oddělení zavřeno.“
V té chvíli jsem to nevydržel a musel se zeptat: „Co jste se sebou dělal, co způsobovalo, že se tito lidé měnili?“
„Jednoduše jsem léčil tu část sebe, kterou jsem s nimi sdílel,“ odpověděl.
Tomu jsem nerozuměl.
Dr. Hew Len mi vysvětlil, že přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se v mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem.
Tento výrok mě ohromil a bylo mi zatěžko jej přijmout. Nést zodpovědnost za něco, co řeknu nebo udělám, je jedna věc. Nést zodpovědnost za něco, co říkají nebo dělají druzí, je něco úplně jiného. Pravda je taková: Převezmete-li plnou zodpovědnost za svůj život, pak všechno, co vnímáte jakýmkoli ze svých smyslů, nesete za to zodpovědnost, protože je to váš život.
Stručně řečeno: můžete vyléčit všechno, co se vám nelíbí a co prožíváte: terorismus, politiku i hospodářství své země. Lze říci, že tyto věci ve skutečnosti neexistují a jsou to pouze vaše vlastní projekce. Problém není v nich, ale ve vás.
Vím, že to je obtížné to pochopit, natož to přijmout nebo podle toho opravdu žít. Vinit druhé nebo své okolí je mnohem snažší, než přijmout naprostou zodpovědnost. Během rozhovoru s Hew Lenem jsem začal chápat, že léčení z jeho pohledu a v duchu ho’oponopono znamená milovat sám sebe. Chcete-li zlepšit svůj život, musíte jej vyléčit. Chcete-li někoho uzdravit, a může jít klidně o mentálně chorého vězně, musíte nejprve vyléčit sebe.
Zeptal jsem se Dr. Lena, jak to dělal, když léčil sebe. Co přesně prováděl, když se díval na záznamy pacientů.
„Jenom jsem si neustále opakoval ´omlouvám se´ a ´miluji vás´“, vysvětlil.
To je vše?
Ano, to je vše.
Zdá se, že milovat sebe samého je nejlepší způsob, jak se zlepšit a jakmile se zlepšíte, zlepšíte i svůj svět. Dovolte mi krátký příklad jak to funguje: jednou mi kdosi poslal email, který mě naštval. Dříve bych se s tím vyrovnal tak, že bych začal pracovat se svými citovými hot buttons nebo bych se snažil argumentovat s člověkem, který mi poslal ten hnusný vzkaz. Tentokrát jsem vyzkoušel metodu Dr. Lena. V duchu jsem si opakoval: „Omlouvám se“ a „Miluji tě„. Neříkal jsem to nikomu konkrétnímu. Jednoduše jsem vyvolával duch lásky, který měl uvnitř mě vyléčit to, co způsobilo vnější podmínky.
Během hodiny jsem dostal email od stejného člověka. Omlouval se za svůj předešlý vzkaz. Nezapomeňte, že jsem neudělal nic pro to, aby se mi někdo omluvil. Ani jsem mu neodpověděl. Přesto, tím, že jsem opakoval „Miluji tě“, jsem jaksi v sobě vyléčil to, co způsobilo jeho chování.
Později jsem se zúčastnil ho’oponopono semináře doktora Lena. Nyní mu je sedmdesát roků, je považován za staršího šamana a je poněkud uzavřený. Chválil moji knihu The Attractor Factor. Řekl mi, že když se zlepším, vibrace mé knihy stoupnou a všichni to budou cítit, až ji budou číst. V krátkosti, jakmile se zlepším, moji čtenáři se zlepší.
„A co knihy, které už jsou venku, které se už prodaly?“ zeptal jsem se.
„Žádné venku nejsou,“ vysvětlil a znovu mě ohromil svou mystickou moudrostí. „Jsou stále v tobě.“
Jinými slovy, vně neexistuje.
Tato pokročilá technika si zasluhuje podrobné vysvětlení a k tomu by byla zapotřebí celá kniha. Postačí, když řeknu, že budete-li chtít zlepšit cokoliv ve svém životě, můžete to udělat jenom na jednom místě – v sobě.
„A až to budete dělat, dělejte to s láskou.“
zdroj: cintamani.cz/vitale
autor: Joe Vitale
- Knihu Svět bez hranic si môžete zakúpiť TU
- Viac o technike Ho´oponopono sa môžete dozvedieť TU
- MUDr. Jan Šula – Imunologie odpuštění v žitém životě
