Predchádzajúci článok
Predchádzajúci článok obrázok so súhlasom Jomphong / FreeDigitalPhotos.net
AHCC je v Japonsku používáno při léčbě rakoviny a stává se prioritní zdravou potravinou, která může být využívaná z důvodů prevence a rovněž pro zlepšení stavu nádorů. Od roku 1990 jsou AHCC testy důsledně monitorovány. Jde o to, že AHCC je medicínsky zkoumáno pod vedením lékařů a poté jsou prezentovány konečné medicínské efekty. Díky zájmu japonské veřejnosti o přírodní terapie a léčení se tento program stal velice populární.
V souvislosti s AHCC byla provedena řada medicínských a farmaceutických výzkumů. Zvýšilo se jednak jeho klinické použití, ale také rovněž AHCC užívali dobrovolně pacienti s rakovinou či jeho užívání bylo doporučeno jejich lékaři. AHCC se stalo důvěryhodnou zdravou potravinou právě díky odborníkům, takže může být používáno jako doplněk v průběhu léčby rakoviny. Na konci let devadesátých bylo AHCC známé jako „zdravá potravina pro rakovinu“ a používáno více než 700 lékařskými institucemi včetně některých institucí i mimo Japonsko. Na rozdíl od zdravých potravin, které jsou primárně konzumovány jako domácí léčiva, je AHCC používáno lékaři v nemocnicích a jeho efekt byl detailně medicínsky a farmakologicky studován.
V USA byla v roce 1992 založena pobočka alternativní medicíny s cílem výzkumu alternativní medicíny. V roce 1990 kancelář pro technologické analýzy při USA senátu uznala limity
a omezení konvenční léčby rakoviny a publikovala zprávu nazvanou „Nekonvenční léčby rakoviny“ (GPO #052-003-01203-3) uvádějící informace o nutnosti další nekonvenční léčby (doplňková a alternativní).
Léčba rakoviny sestává ze tří hlavních kategorií: operace, chemoterapie a radioterapie (ozařování). Existuje řada problémů spojených s těmito kategoriemi léčby. Např. neexistuje účinná léčba pro určité typy rakoviny či pro rakovinu v pokročilých stádiích. Tyto kategorie léčby také způsobují těžké a bolestivé vedlejší účinky. Farmakologičtí a lékařští výzkumníci si jsou tohoto rovněž vědomi, a proto se snaží pracovat na vývoji specifických protirakovinných léků bez vedlejších účinků. Dnešní běžné léky proti rakovině jsou pro rakovinné buňky toxické, ale žel nejen pro ně. Jsou toxické také pro normální zdravé buňky. Tato buněčná toxicita (známá jako cytotoxicita) působí specificky v době buněčného dělení. Léky mají mocný vliv na rakovinné buňky, které se prudce rozrůstají dělením s extrémní frekvencí. Žel, řada z 60 trilionů (bilionů) buněk v našem těle (a nejen rakovinné buňky), také podléhají buněčnému dělení. Nově vygenerované buňky nahrazují staré buňky v pokračujícím cyklu. Buňky vlasových kořínků, buňky trávicího traktu a krevní buňky jsou také buňkami, ve kterých je míra dělení a nahrazování obzvláště rychlé, takže jsou velmi zranitelné působením protirakovinných léků. Vlasy nejsou tak významné, ale jak trávicí trakt, tak krev patří k základním systémům podporujícím životní vitalitu. Životně důležité buňky jsou poškozovány chemoterapií. K vedlejším efektům chemoterapie včetně ztráty vlasů patří pokles funkce trávení a rovněž snížení fungování celého těla soustředěného okolo imunitního systému díky poškození krevních buněk produkovaných v kostní dřeni.
AHCC se stává uznávanou zdravou potravinou vhodnou v průběhu rakoviny
Ačkoli protirakovinná aktivita očekávaná od AHCC a protirakovinných léků je tatáž, jejich mechanismus aktivity je přesně opačný. Část protirakovinné aktivity představované AHCC zahrnuje oživování normálních buněk. Zejména se AHCC stává uznávanou potravinou pro svoji schopnost aktivovat imunitní buňky, které ničí rakovinné buňky včetně bílých krevních buněk a lymfocytů. AHCC je také známé tím, že napomáhá zlepšit a zvýšit vrozenou imunitu organismu. AHCC oživuje tělo od samotného základu a neexistují přitom žádné vedlejší účinky. AHCC je všeobecně používáno jako doplňková léčba pro řadu typů rakovin a také při dalších medicínských problémech (rakovina prsu, rakovina žaludku, rakovina plic, rakovina jater, rakovina střeva, diabetes, rakovina vaječníků, rakovina řitního otvoru, rakovina slinivky, rakovina žlučníku, rakovina dělohy, rakovina prostaty, rakovina jícnu a vysoký krevní tlak).
Spontánní remise rakoviny
Medicína přiznává, že spontánní remise (trvalé vymizení příznaků nemoci) rakoviny je možná, dokonce když jde o neléčenou rakovinu. V letech 1900 až 1965, američtí vědci T. C. Everson a W. H. Cole sesbírali a studovali 176 případů přirozeného spontánního uzdravení mezi lidmi s potvrzenou diagnózou rakoviny z celého světa. Potvrdili, že tělo může samo rakovinu vyléčit, dokonce když je v pokročilém stádiu.
Takové přirozené vyléčení rakoviny je medicínsky potvrzeno jako výjimečné. Vztah mezi imunitou a rakovinou naznačuje možný mechanismus vysvětlující skutečnost, jak může k takovému vyléčení dojít. Imunoterapie je jednou z možností pomáhající tělu v jeho samo vyléčení. Role imunitního systému u rakoviny byla rozsáhle popisována při laboratorním pokusu na myších ve Wake Forest University. Profesor biologie Zheng Cui nebyl jedním z výzkumníků zabývajících se rakovinou, ale použil rakovinné buňky na svůj test s cílem extrahovat protilátky z břišní tekutiny pro svoji studii týkající se metabolismu tuků. Použil pro tento účel obzvláště agresivní kmen rakovinných buněk, s označením S180 , které podal laboratorním myším. Obvykle smrt u všech myší způsobí do jednoho měsíce dávka cca 200 000 buněk. Mladá spolupracující výzkumnice použila tuto proceduru na nové skupině myší s tím, že jedna myš přežila injekce smrtících nepřátelských buněk. Výzkumnice použila další injekci, ale opět bez úspěchu. Opakovaně myš dostávala injekce nepřátelských buněk až do výše 2 milionů buněk, což představuje desetinásobek normální dávky! Stále myš byla bez rakoviny a bez žaludečního otoku. Takový vývoj situace byl neslýchaný a Dr. Cui se rozhodl injekce aplikovat sám s tím, že dávku zvýšil na 20 milionů rakovinných buněk S180. S180 rakovinné buňky jsou obvykle natolik nepřátelské, že likvidují normální buňky jako požár. Buňky se prudce rozmnožují tak, že u myší se tumor zdvojnásobí každých 10 hodin. I poté, co Dr. Cui zvedl dávky injekcí rakovinných buněk u myši na 20 milionů rakovinných S180 buněk, nedošlo stále k žádné změně. Poté dávku opět znásobil – na 200 milionů S180 buněk – tisícinásobek normální dávky, ale stále bez výsledku. Tato myš, kterou pojmenovali Mocná myš (Mighty Mouse) žila ještě po 8 měsících. Mohlo by jít o příklad přirozené odolnosti vůči rakovině? Mohla by tato zkušenost vést k vysvětlení fenoménu spontánní remise?
Potomci této Mighty Mouse zdědili vlastnost týkající se imunity vůči rakovině a umožnili tak vědcům pokračovat ve zkoumání tohoto obdivuhodného fenoménu. Potomci byli odolní až do 2 miliard S180 rakovinných buněk (objem obsahu injekce představoval cca 10% jejich tělesné váhy). Můžeme to přirovnat k tomu, kdyby 45 kg ženě byl implantován nádor
o velikosti 4,5 kg. A myši tento „náklad“ byly schopny tolerovat.
Je zde ještě další překvapení. Poté, co myši řadu měsíců nádoru odolávaly, těmto stejným myším byly naočkovány další rakovinné buňky, které navozují břišní otok typický pro růst tumoru. Z nějakých důvodů všechny myši pozbyly svoji neuvěřitelnou odolnost proti rakovině. Po 4 týdnech ale tyto myši žily. Přitom otok a veškeré příznaky rakoviny byly pryč. Došel k závěru, že odolnost myší sice poklesla díky věku, ale nakonec byla ještě silnější a překonala překážku nového naočkování rakovinnými buňkami. Tajemství fantastické protirakovinné odolnosti byla řešena také kolegou Dr. Cui – Dr. Markem Millerem, odborníkem na rozvoj rakoviny. Pod mikroskopem odhalil mocnou armádu bílých krevních buněk atakujících a pustošících rakovinné buňky.
Jedním z nejsilnějších přírodních obranných faktorů těla je typ bílých krevních buněk – NK buňky (přirození zabijáci), někdy se jim říká „strážné buňky“. Napadají chorobné bakterie, virem infikované buňky či abnormální vznikající rakovinné buňky. Atakují abnormální buňky nebo mikroby a vnášejí do nich zrnka, která zapříčiňují jejich roztržení a rozdrcení na zbytky, které následně pojídají jiné typy bílých buněk – makrofágy. Zrnka uvnitř NK buněk neustále rychle krouží a tento pohyb signalizuje jejich aktivitu. NK buněčná aktivita je ukazatelem imunitní stability a je dokonce používán v medicíně s tím, že rozhoduje o prognóze rakoviny a AIDS. Pokud je aktivita NK buněk snížena k nule, nastává smrt. Měření NK buněčné aktivity může napomoci k přesnému určení počtu měsíců, které má pacient ještě do konce svého života před sebou.
AHCC představuje potravinu, která zvyšuje aktivitu NK buněk. Během 2 týdnů se může aktivita NK buněk zdvojnásobit až ztrojnásobit, dokonce u nemocné osoby s pokročilým stupněm rakoviny. Tato vlastnost poukazuje na přídavný efekt u chemoterapie: pacienti podstupující chemoterapii vykázali nárůst reakcí na léčbu v případě, kdy užívali AHCC.
Co je imunita?
Používání slova „imunita“ se datuje ne příliš dlouho do historie a pochází z nedávné doby. Slovo imunita pochází z latinského slova immunitas. V římském období bylo toto slovo používáno ve veřejné správě k tomu, aby poukazovalo na osvobození od daní a veřejné služby. Ve středověku se význam slova změnil a slovo se začalo používat v souvislosti s únikem před epidemiemi neštovic a černým morem, které byly v Evropě hojně rozšířeny. Nakonec byl koncept imunity přijat jako koncept v lékařské vědě a léčbě. Imunita vyjadřuje řadu mechanismů, které napomáhají ochránit tělo a uniknout tak před infekčními chorobami. Základní koncept tohoto mechanismu je takový, že živý organismus dělá rozdíl mezi vlastním a cizím, brání své před cizím. Imunologie nevnímá striktně imunitu jako přirozenou obranu proti infekci. Spíše chápe imunitu jako koncept, kdy živý organismus rozlišuje vlastní od okolního prostředí a chrání vlastní integritu v celém životě.
Humorální imunita a buňkami zprostředkovaná imunita
Imunitní systém je složitý, ale vědci uvnitř tohoto systému rozpoznávají dvě základní oblasti. Jde o humorální imunitu a buňkami zprostředkovanou (buněčnou) imunitu.
Humorální imunita
V průběhu středověké epidemie černého moru v Evropě se věřilo, že duchovní a kněží, kteří přežili, nemohli být již znovu infikováni černým morem navzdory blízkému kontaktu s oběťmi. V roce 1700 Edward Jenner uskutečnil umělé očkování kravskými neštovicemi
a zjistil, že imunita proti neštovicím se může rozvinout právě pomocí tohoto umělého očkování. V roce 1890 Emil von Gehring a Shibasaburo Kitazato objevili imunotoxin. Oznámili přítomnost substance, která specificky neutralizuje toxin v krvi zvířat, kteří dostali injekci toxinu produkující bakterii jako například záškrt či tetanus. Potvrdili, že tato substance byla nalezena v „humorální“ (tekuté) složce krve nebo v séru. Pokud bylo toto sérum aplikováno, došlo k dramatickému vlivu na pacienty trpícími záškrtem či tetanem. Od této doby můžeme začít hovořit o novém léčebném postupu – léčbě sérem. Později byla tato substance nazvána protilátkou a bylo zjištěno, že jde o protein. Stejným způsobem cizí organismus mikrobiálního charakteru, který navozuje utváření protilátky, je nazýván antigenem.
Buněčná imunita
Humorální substance známá jako protilátka, která neutralizuje toxin, byla považována za poskytovatele skutečné imunity. Ve druhé polovině devatenáctého století se objevila teorie o tom, že buňky produkují protilátku a ta je potom skutečným poskytovatelem imunity. Šlo
o buněčnou teorii, která byla v přímém protikladu k již výše zmíněné humorální teorii imunity.
Podle ruské bakterioložky Ely Metchnikovové bílé krevní buňky odebrané z infikovaného živého organismu (obzvláště makrofágy) mají silnou kapacitu zabíjet patogenní (choroboplodné) mikroby tím, že tyto patogeny zaplaví a zničí. Od samotného začátku Metchnikovová odhalila různé reakce, které nastaly bez přístupu k protilátkám, jako např. opožděná alergie, odmítnutí štěpu (transplantátu), kontaktní hypersenzitivita, cílená destrukce buněk díky lymfocytům a další, které byly později společně sumarizovány pod hlavičkou buňkami zprostředkovanou imunitou. Tento fenomén byl považován za hlavní sféru imunologie moderní doby.
Imunokompetentní buňky, které se aktivně podílejí na buňkami zprostředkované imunitě, se vzájemně dorozumívají prostřednictvím transmiterových substancí (substance s přenašeči) mezi těmito buňkami. Tito chemičtí poslové jako cytokiny (rozpustný faktor produkovaný buňkami) a lymfokiny jsou v podobě proteinů, které kontrolují imunitní systém díky přenášení informací mezi buňkami.
AHCC a buňkami zprostředkovaná imunita
AHCC stimulují (či regulují) buněčnou imunitu díky aktivaci bílých krevních buněk a lymfocytů, které přímo atakují abnormální buňky, viry infikované buňky nebo externí virové a bakteriální patogeny, které vstupují do těla. AHCC nelikviduje rakovinné buňky přímo, tak jako je tomu v případě protirakovinných léků, ale útočí proti rakovině nepřímo tím, že stimulují imunokompetentní buňky a posilují přirozenou odpověď organismu.
Imunita a nemoc
Vztah mezi imunitou a kondicí souvisí s životním stylem a civilizačními nemocemi, jako například s diabetem, vysokým krevním tlakem, arteriosklerózou, hyperlipidemií apod., přičemž tato skutečnost zůstala ještě do nedávna nepovšimnuta. Když se podíváme na příčinu chronických onemocnění z hlediska jejich vztahu k nadměrnému fungování různých vnitřních orgánů a cév, pak můžeme vidět, že v struktuře těchto orgánů existují některé imunitní buňky, které nemohou naplnit normální požadovanou funkci.
Síť nervového systému, imunitního systému a endokrinního systému vzájemně působí jako nezbytný kontrolní systém lidského těla, a to více než vnitřní orgány nebo buňky. V případě, že se objeví uvnitř imunitního systému nějaká abnormalita, nemoc může být v organismu v takovém případě ukrytá.
AHCC aktivuje buněčnou imunitu a současně ovlivňuje veškeré funkce celého těla. Může také pomoci v prevenci a léčbě nemocí spojených s životním stylem. Starověký čínský medicínský koncept léčby nemocné osoby – spíše než choroby – je nyní opětovně objevován ve světle alternativního léčení jako např. zdravé potraviny a doplňky stravy.
Podle publikovaných dat uvedených v kapitole Vývoj výzkumu AHCC – AHCC má antineoplastický (působící proti nádorům) vliv tím, že zabraňuje abnormálnímu růst novotvaru. Dále působí jako antidiabetikum, proti zánětům jater, má protizánětlivý a utišující vliv. Tyto efekty nejsou vzájemně v rozporu, ale spíše přispívají k regulaci a vyváženosti celého těla.
Houby a imunita
Je známo, že houby shiitake mají protirakovinný efekt a že rakovina může být také léčena pomocí hub reishi. Proběhla řada výzkumů s tématem redukce nádoru a dokonce s léčbou rakoviny pomocí čínské medicíny či domácí léčby. Bylo vypozorováno, že tato tradiční léčiva fungují díky aktivování přirozené léčivé moci či zděděné imunity pacienta. Na houbách založené imunostimulanty byly vyvinuty právě s cílem používat je při léčbě rakoviny.
Složky izolované z hub nebyly certifikované v Japonsku jako léky, přičemž u nich byl také odhalen imunostimulační a netineoplastický efekt. Lentinan a krestin jsou vzorovými příklady. Obě složky působí jako protirakovinní činitelé v moderní medicíně. Tyto účinné látky nejsou užívány pouze samostatně, ale také mohou být efektivně používány při podávání protirakovinných léčiv v nemocnicích.
AHCC a mechanismus imunity
Bílé krevní buňky (leukocyty) jsou hlavními imunokompetentními buňkami. Existuje několik typů bílých krevních buněk: neutrofily, eozinofily, bazofily, makrofágy, B lymfocyty (B buňky) a na brzlíku závislé lymfocyty (T buňky). Všechny tyto buňky vzájemně souvisí a jsou koordinovány uvnitř těla, aby formovaly náš buněčný imunitní mechanismus. Buněčná imunita je obzvláště důležitá pro ochranu před chronickými nemocemi, kterým podléháme po dosažení dospělosti. Humorální imunitní systém je důležitý v dětství a vytváří protilátky proti různým nemocem, ale tento systém je bezradný při kombinaci více chronických onemocnění. Mnoho lidí má například protilátky na herpes virus, ale přítomnost těchto protilátek ještě neznamená, že je organismus vůči němu imunní. Mimoto objevení protilátek na AIDS virus představuje způsob, jakým je diagnostikována přítomnost HIV. Buňkami zprostředkovaná imunita naopak vlastní mechanismus, který může skutečně léčit nemoc
a vybudovat spontánní remisi. Další bílé krevní buňky obsahují přirozené zabíječe NK buněk, o kterých jsme se zmiňovali již dříve a cytotoxické T buňky (zabíječi T buněk). Spousta informací byla odvozena při vyšetřování krve pacientů s rakovinou s cílem objasnit některé mechanismy imunity a efektů AHCC.
Aktivita pomocníků T buněk je klíčem k buněčné imunitě
Existuje několik typů T buněk (na brzlíku závislých, tam dozrávají). Jedním z typů jsou tzv. pomocníci T buněk (další jsou výkonné buňky a tlumící buňky). Dále můžeme jmenovat 3 typy pomocníků T buněk:
- Pomocník T0 typ (Th0)
- Pomocník T1 typ (Th1) buněčné imunity
- Pomocník T2 typ (Th2) humorální imunity
Th1 a Th2 se tvoří z buněčné rozmanitosti T0 buněk. Poté, co obdrží signál, pomocník T buněk způsobí odchylku z T0 na T1 a pak zvýší počet Th1 buněk mezi pomocníky T buněk. Ve stejné době, Th1 buňky vyšlou sdělení k aktivaci T buněk – zabijáků (cytotoxické T lymfocyty či CTL) a lymfokinem aktivované zabijácké (LAK) buňky, které spustí útok nejvyššího stupně na rakovinné buňky.
LAK buňky jsou aktivovány cytokinem nazvaným interleukin-2 (IL-2), který je produkován pomocnými T buňkami a tyto LAK buňky atakují rakovinné buňky díky vyměšování substance nazvané perforin.
Bylo potvrzeno, že v případě, kdy pacienti s rakovinou užívají AHCC, z jejich krevního obrazu je patrné, že obsahuje více Th1 buněk než Th2. V případě, že pacienti užívají AHCC, pak dojde k tomu, že je chemický zprostředkovatel (cytokin), který aktivuje T buňky – zabijáky, uvolněn z makrofágů nebo Th1 buněk. Výsledkem je nárůst buněčné imunity. Existuje také několik cytokinů, které se nazývají interleukiny a různé další faktory, jako faktor tumorové nekrózy, který přenáší informace, jak se vyrovnat s potenciální hrozbou v buněčném prostředí.
V poslední době, kdy se rozšiřuje epidemie AIDS, bylo zjištěno, že existují stovky HIV pozitivních lidí, ale přitom jsou dokonale zdraví bez příznaků choroby. Výzkumy ukázaly, že HIV pozitivní lidé bez příznaků nemoci měli aktivní buněčnou imunitu (Th1), zatímco HIV pozitivní lidé s imunitním systémem nastaveným k humorální imunitě (Th2) měli AIDS. Projevení buněčné imunity je nutné jak pro prevenci, tak pro úspěšnou léčbu chronických degenerativních chorob.
Role cytokinů v posílení imunity
Cytokiny představují chemické zprostředkovatele uvolněné z imunocytů. Hrají podobnou roli, kterou mají hormony v endokrinním systému. Cytokiny zprostředkovávají interakci mezi buňkami, které se starají o imunitní reakce. Komunikují mezi leukocyty (bílými krevními buňkami). Interferon (IFN) zasahuje do virové aktivity, faktor způsobující nekrózu nádorů (TNF) drtí nádor, kolonie stimulující faktor (CSF) podporuje tvorbu bílých krevních buněk
a erytropoetin (EPO) podporuje tvorbu červených krevních buněk. Většina zhoubných nádorů je spojena s potlačením buňkami zprostředkované imunity.
Vědecká analýza imunitní kompetence
Přirození zabíječi NK buňky jsou primárně nejdůležitější. NK buňky jako první odhalují cizorodé mikroorganismy a bojují jako první proti abnormálním buňkám včetně rakovinných buněk. Aktivita NK buněk je zásadním faktorem v rakovinné imunoterapii. Přesto existuje řada výzkumů, které konstatují rozvoj rakoviny u pacientů s vysokým počtem NK buněk. K vysvětlení tohoto fenoménu byla potřeba udělat analýzy velkého množství statistických dat. Dr. Katsuaki Uno – ředitel Comfort Hospital in Yokohama – analyzoval tuto informaci v souladu se systémem krevních analýz tak, že rozvinul screening rakovinné imunity. S tímto nástrojem odhalil roli několika klíčových faktorů, které působí při rozvoji rakoviny včetně imunitního systému.
Pokud zvažujeme roli imunitního systému s ohledem na rakovinné bujení, musíme mít na mysli to, že makrofágy, které zachycují rakovinný peptidový antigen, vylučují interleukin-12. Tento cytokin stimuluje pomocné T buňky (Th0) a podporuje jejich derivaci na pomocníky T1 buňky (Th1). Aktivované Th1 buňky uvolňují gama interferon a aktivují NK a LAK buňky. Tyto buňky představují imunitní buňky, které atakují rakovinné buňky.
Od počátečního okamžiku bujení rakovinných buněk, dochází k produkci imunosupresivních činitelů a je potlačena aktivita makrofágů, tudíž dochází ke slabé produkci interleukinu-12. Th0 buňky se derivují do pomocných typů buněk Th2, které potlačují imunitní kompetenci a jsou produkovány cytokiny jako transformující růstový faktor. Následkem toho pacienti s rakovinou nemají dostatečně silnou imunitu, aby zvítězili nad rakovinou, a bujení rakovinných buněk se tím zrychlí. Imunitní systém je zkreslen ještě tím, že dochází k přesunu od buněčné imunity k humorální imunitě, což koresponduje s krátkodobým akutním problémem.
Naproti tomu u pacientů, kteří užívají AHCC, dochází k aktivní produkci cytokinů
a interleukinu-12. Předpokládá se, že tento děj zastaví či zredukuje bujení nádoru. Krevní testy ukazují, že dochází ke zvýšení těchto markerů imunitní kompetence.
Klinicky aplikovatelné imunologické testy
Dr. Katsuaki Uno z Comfort Hospital vybudoval ambulantní kliniku nádorové imunity v Comfort Hospital a založil techniku číselného analyzování změn v mechanismu imunity, který je ovlivněný rozvojem či progresí rakoviny jakožto parametru imunity. Používal také tyto informace pro vyvinutí svojí metody pro screening imunity rakoviny. Tyto vědecké nálezy založené na informacích získaných z výše uvedeného screeningů a vlivech AHCC na buněčnou imunitu byly potvrzeny.
Při srovnávání aktivity NK buněk bylo zjištěno, že aktivita NK buněk je vyšší u lidí s rakovinou než u zdravých osob. Neznamená to, že pokud je vysoká aktivace NK buněk, nutně to znamená přítomnost rakoviny. Spíše tuto skutečnost můžeme interpretovat tak, že nárůst NK aktivity je výsledkem rakoviny.
AHCC zvyšuje produkci cytokinů, které aktivují buněčnou aktivitu
Dr. Uno spolupracoval s 38 pacienty, kteří měli rakovinu a se kterými pravidelně konzultoval jejich stav. Těchto 38 osob mělo medicínsky diagnostikovaný 4. stupeň rakoviny a byli v tzv. terminálním stádiu rakoviny s tím, že věřili, že by již měli svůj stav „vzdát“. Dr. Uno jim předepsal 6 gramů AHCC denně, rozdělil do 3 dávek všem pacientům a pak sledoval množství produkovaných cytokinů.
Na počátku měření těchto pacientů byla hladina IL-12 okolo 10 (před užíváním AHCC). Stojí za povšimnutí skutečnost, že v průběhu 2 měsíců došlo ke zvýšení IL-12 poté, co začali užívat 6 gramů AHCC denně. Po čtyřměsíčním užívání AHCC se hladina IL-12 dostala na úroveň zdravých osob. Tento nárůst potvrzuje zvýšení počtu Th1 a jeho aktivaci po pravidelném používání uvedeného množství AHCC. Existovalo ale také několik případů, kdy ke zvýšení množství IL-12 nedošlo i navzdory užívání AHCC.
V tabulce je ukázána změna v hladině vytvořeného interferonu gamma (IFN-γ). I když na počátku před podáváním AHCC byla hladina okolo 10, poté, co bylo AHCC 4 měsíce podáváno, došlo k definitivnímu navýšení produkční kapacity. Toto koresponduje rovněž s navýšením aktivity zabijáckých T buněk, jelikož došlo k navýšení IFN-γ. Takže aktivace Th1 imunity fungující se zabijáckými T buňkami zvýšilo schopnost bojovat dokonce s pokročilým stupněm rakoviny.
Tabulka sumarizuje interakci mezi IL-12 a IFN-γ, která se nastartovala poté, co pacienti začali užívat AHCC. 90% osob, které měly vynikající hladinu IL-12 a rovněž produkci IFN-γ, byly po 4 měsících v dobré zdravotní kondici. Na druhou stranu, uspokojující léčebné výsledky nebyly zjištěny u pacientů, kteří neměli dostatečnou produkci obou cytokinů (IL-12 a IFN-γ). Kombinovaná aktivita IL-12 a IFN-γ poukazuje na synergii v rozvoji vysoké kapacity produkce Th1 cytokinů.
Z výše uvedených nálezů je zřejmé, že AHCC představuje silný stimul pro nárůst buněčné imunity ve většině případů. Přirozeně existuje několik výjimek, ale celkově lze konstatovat pozitivní efekt.
Funkční potraviny nejsou jedinou cestou k posílení imunity
Dr. Max Gerson známý svojí dietetickou terapií v průběhu rakoviny představil řadu případů různých druhů rakoviny, které mohou být léčeny posílením imunity prostřednictvím celkové diety a vnitřní terapeutické očisty. Simontonova metoda a účelová životní terapie založená na práci O. Carl Simontona poukazuje na možnost uzdravení z rakoviny díky posílení imunity pomocí psychologického podpůrného přístupu.
Názor, že rakovina může být léčena, pokud je tělo stresováno nahromaděním nevhodných diet nebo že psychologické vlivy mohou být eliminovány či kontrolovány, existuje již od starodávných dob a je opětovně obhajován řadou odborníků. Byly provedeny výzkumy, kde se zkoumal vztah mezi psychologickou kondicí a nemocí. Bylo konstatováno, že existuje vysoké riziko vzniku rakoviny u lidí, kteří jsou pod vysokým vnitřním stresem.
Kontrola dýchání a psychologické přístupy jako meditace či psychologické poradenství patří také k vynikajícím způsobům, jak posílit imunitu. Aromaterapie používající aromatické esenciální oleje přispívá ke snížení bolesti, ale dodává také další prospěšné psychologické efekty. Vědecká data týkající se přesných výsledků výše zmíněných metod budou dozajista v budoucnosti četně studovány.
AHCC je samozřejmě jednou z cest, jak posílit buněčnou imunitu. Avšak AHCC samo o sobě není dostačující. Aby se bylo možno vydat po cestě uzdravování, klíčovou záležitostí je redukovat stres organismu, který je zapříčiněn špatnými stravovacími návyky, životním stylem a životním prostředím.
Další důkaz aktivity imunity
Řada základních výzkumných studií poukazuje na to, že AHCC zvyšuje imunitu živých organismů prostřednictvím několika mechanismů:
AHCC navozuje produkci cytokinů, které posilují buněčnou imunitu jako např. TNF-α, IFN-γ, IL-1, IL-2 atd.
AHCC aktivuje imunitní buňky, které atakují rakovinné buňky, jako např. makrofágy, NK buňky, LAK buňky, zabijácké T buňky atd.
AHCC posiluje aktivitu Th1 imunitních buněk (pomocníky Th1 typ buněk), které jsou nutné při aktivaci buněčné imunity.
AHCC potlačuje produkci cytokinů, jako např. TGF- β, které potlačují buněčnou imunitu.
Jak konkrétně složky AHCC fungují a jakým způsobem ještě není zcela zřejmé. Nicméně je známo, že polysacharidy fungují prostřednictvím řady mechanismů a zvyšují vitální funkce
a energii se zaměřením na imunitu. Toto je klíčovým bodem filozofe užívání AHCC. AHCC, známé rovněž jako zdravá potravina, je užitečné nejen pro určitou část organismu, ale pro organismus jako celek.
Aktivace neutrofilů a makrofágů díky AHCC
Stimulace neutrofilů a makrofágů, které představují druhy bílých krevních buněk, je životně důležitá v počátečním stádiu aktivace buněčné imunity. V případě aktuálního zranění nastupuje role neutrofilů a makrofágů, kteří bojují proti vnějším vetřelcům (např. bakterie), které se rychle shromažďují v ráně. Buněčná imunita začíná v momentě, kdy jsou aktivovány neutrofily a makrofágy. V některých případech je doprovázena odolnost imunitního systému prudkými zánětlivými reakcemi jako např. horečka. Profesor Masatoshi Yamazaki z farmakologického oddělení Teikyo University vysledoval, že AHCC aktivovalo tyto bílé krevní buňky a prováděl výzkumy na základě tohoto jeho zjištění.
Kumulativní aktivita neutrofilů. Pokud AHCC bylo vpraveno injekčně do břišní dutiny testovaných myší, bílé krevní buňky (především neutrofily) v břišní dutině jsou aktivovány a shromažďují se s cílem bojovat s infekcí. Stimulace buněčné imunity pomocí AHCC je měřena počtem neutrofilů. Pokud AHCC bylo podáváno intraperitoneálně a byla poté sčítána suma akumulovaných buněk, 80% z nich tvořily neutrofily. Čím vyšší hodnota, tím vyšší hladina stimulace bílých krvinek. Navíc, v případě, kdy tyto neutrofily byly měřeny, bylo zjištěno, že obsahují protein kaprotektin, který má sílu likvidovat rakovinu.
Aktivita na myším MM46 prsním modelu rakoviny. Do myší byla voperována rakovina prsu a pak bylo podáno 20 mg AHCC intraperitoneálně. Po měsíci se nádor scvrkl na 60% a byl srovnáván se skupinou, která nedostávala AHCC. U myší, které užívaly AHCC byla potvrzena přítomnost TNF-α a k tomu ještě kalprotektin. TNF-α je především produkován makrofágy, tudíž se předpokládalo, že rakovinné buňky budou atakovány makrofágy a zabity TNF-α, které se díky nim utvoří.
Tvorba IL-12 díky makrofágům poté, co bylo podáno AHCC
IL-12 (interleukin-12) je cytokin vytvořený díky makrofágům či lymfocytům. Jde o klíčový faktor při udržování a aktivování imunity. Skupina lékařů vedená Nobuem Takemori z Asahigawa Public Service Hospital prováděla pokusy na myších s cílem potvrdit, zda se IL-12 tvoří díky makrofágům při užívání AHCC. AHCC bylo injekčně vpraveno do břišní dutiny zkoumaných myší a místo, kde se vytváří makrofágy a lymfocyty bylo pozorováno elektronovým mikroskopem. U myší s AHCC se objevil velký objem IL-12 pozitivních makrofágů v různých stádiích derivace. Je zřejmé, že AHCC významně zvýšil derivaci a růst makrofágů a tudíž také došlo ke zvýšení IL-12. Testování těchto cytokinů je tedy důležitým indikátorem pro změření aktuální imunokompetence rakovinových pacientů.
Ověření schopnosti vytvářet cytokiny díky nízké molekulární hmotnosti polysacharidů obsažených v AHCC
Klíčovou roli ve výzkumu ověřování schopností vytvářet cytokiny sehrálo Oddělení pro výzkum rakoviny při Pathology Division of the Department of Medicine, Hokkaido University. Každá složka AHCC byla rozdělena buď do skupiny na vyšší molekulární hmotnost (jako beta-glukany) anebo na nízkou molekulární hmotnost (jako alfa-glukany) pomocí sloupcové separační metody. Výzkumníci k tomu využívali myši s rakovinou. V případě, že myším s rakovinou, kterým bylo dodáno AHCC, byly zkoumány plicní buňky, bylo zjištěno, že se enormně zvýšily jak IL-12, tak také TNF-α. Ještě značnější navýšení IL-12 bylo ale v případě komponent s nízkou molekulární hmotností, které byly dodávány. Kromě toho obě části (kompontenty) s vysokou a nízkou molekulární hmotností obsažené v AHCC kontrolovaly tvorbu TGF- β (imunosupresivní cytokin).
Je známo, že nízká molekulární hmotnost polysacharidů (molekulární váha 5000 daltonů) v AHCC má primární efektivitu na zvyšování kapacity produkce cytokinů
u imunostimulačních aktivit.
Tabulka – Tvorba cytokinů u myší s rakovinou, kterým bylo podáváno AHCC
AHCC zvyšuje imunitní dozor
Imunitní dozor představuje funkci imunitního systému při odhalování přítomnosti rozvoje rakoviny v organismu. Rakovinné buňky vlastní mechanismus, který používají pro zamaskování svojí přítomnosti s cílem uniknout odhalení díky imunitnímu systému. Vědci z Yale University
a Amino Up Chemical Company v Japonsku testovali efekt AHCC na imunitní dozor u rakoviny. Opětovná aktivace imunitního dozoru vede k odhalení zamaskovaných rakovinných buněk. Krom toho je imunitní systém schopný tyto rakovinné buňky opětovně odhalit a zničit. Aby byl organismus schopný odhalit nádory, existuje potřeba nutného vylučování bílých krevních buněk a interferonu (antivirová látka). Když byla testována zvířata a bylo jim ústně podávané AHCC, došlo k zpomalování rozvoje novotvarů (nádorů) a k redukci velikosti nádoru. Vědci z výše uvedených pracovišť zjistili, že AHCC významnou měrou zvyšuje imunitní buňky tumor-specifického antigenu a jejich schopnost vytvářet interferon (interferon gamma – IFN-γ). Vědci došli k závěru, že existuje velké množství způsobů, jakým AHCC funguje, ale důležitým faktem je to, že jejich výzkum potvrdil schopnost AHCC redukovat nádory prostřednictvím odlišného mechanismu imunity.
AHCC redukuje vedlejší účinky léků proti rakovině
Je známa rozsáhlá šíře vedlejších účinků, které jsou způsobeny chemoterapií např. nevolnost, zvracení, ztráta vlasů, nechuť k jídlu, poškozená funkce jater, leukopenie (nízký počet bílých buněk), trombocytopenie (nízké množství krevních destiček) či anemie. O AHCC je známo, že je vysoce efektivní při snižování vedlejších účinků léků proti rakovině. Tyto závěry byly vysledovány na základě spousty případů pacientů s rakovinou, kteří užívali AHCC během chemoterapie. Testy byly prováděny také na zvířatech. Použití AHCC v průběhu chemoterapie nejen že redukuje vedlejší účinky léků proti rakovině, ale také maximalizuje jejich destrukční protirakovinnou aktivitu. Ačkoli záleží na typu léků proti rakovině a na typu rakoviny, dobrých léčebných výsledků může být obvykle dosaženo díky kombinaci nízkým dávkám chemoterapie a AHCC.
Život prodlužující působení AHCC během chemoterapie
Profesor Masumi Hosokawa z Pathology Department of the Cancer Research Institute (nyní the Genetic Disease Research Institute) Hokkaido University kombinoval nízké dávky chemoterapie a AHCC a zjišťoval, zda tato kombinace působí na prodloužení života myší s rakovinou prsu, který snadno metastázuje. Potvrdil, že kombinace protirakovinných léků cyklofosfamidů (CY) a AHCC má život prodlužující efekt.
Profesor Hosokawa také zjistil, že díky protirakovinným lékům UFT dochází k potlačení aktivity NK buněk. Pokud je ale AHCC podáváno jako doprovodný činitel při chemoterapii, aktivita NK buněk je obnovena. Bylo také zjištěno, že díky AHCC byly významně potlačeny metastázy mízních uzlin, způsobených rakovinou prsu. Ačkoli všeobecně mají protirakovinné léky děsivou reputaci právě díky svým vedlejším účinkům, v kombinaci s imunostimulátory mohou být efektivně využívány – samozřejmě v závislosti na typu a stádiu rakoviny. Podle profesora Hosokawy je možné maximalizovat dobré vlastnosti protirakovinných léků a AHCC v kombinaci s využíváním nízkých dávek protirakovinných léků s imunostimulačními schopnostmi AHCC.
AHCC zabraňuje padání vlasů v průběhu chemoterapie
Častým vedlejším příznakem chemoterapie je padání vlasů. Řada lékařů referovala o schopnosti AHCC zabránit ztrátě vlasů v průběhu chemoterapie. Díky těmto zprávám se výzkumníci v Amino Up rozhodli studovat tuto vlastnost na zvířecích modelech. V jednom z pokusu byly osmidenní krysy rozděleny do skupin. Každá skupina podléhala jedné z následujících podmínek:
Skupina 1: Kontrolní skupina
Skupina 2: Sedm dní denně podáváno 30 mg/kg protirakovinných léků (cytokin arabinosid = Ara-C).
Skupina 3: Denně po sedm dní dostávali 500 mg/kg AHCC s 30 mg/kg protirakovinných léků (cytokin arabinosid = Ara-C).
V případě druhé skupiny začala ztráta srsti pátý den po aplikaci léků. Vysoký stupeň ztráty srsti byl pozorován u pěti ze sedmi krys devátého dne. Ochrana před ztrátou srsti byla jasně pozorována u skupiny s AHCC. Stupeň ztráty srsti u šesti z devíti krys byla menší než 25%. Není třeba říkat, že výsledky zvířecích testů nejsou shodné s testy u lidí. Přesto, pokud se objevuje velké množství případů s tímto efektem, pak lze říci, že ztráta vlasů jakožto vedlejší účinek chemoterapie je významně potlačen právě díky užívání AHCC.
AHCC chrání organismus před myelosupresí (útlum krvetvorby) vzniklý během chemoterapie
Jelikož protirakovinné léky potlačují funkci kostní dřeně (produkce krevních buněk), chemoterapie může vést ke snížení jak bílých, tak červených krvinek. Tento vedlejší efekt je znám pod názvem myelosuprese a znamená útlum krvetvorby.
Kostní dřeň je porézní a krevní buňky produkující tkáň uvnitř kostí. Formují se zde trvale bílé
a červené krevní buňky a krevní destičky. Kostní dřeň obsahuje myeloidní kmenové buňky, které jsou výchozím bodem pro krevní buňky. Červené krevní buňky transportují kyslík a bílé krevní buňky bojují proti bakteriím, které napadají organismus zvenčí. Krevní destičky zastavují krvácení. Tyto krevní buňky jsou všechny vytvářeny v kostní dřeni a poté se přesouvají do krve.
Myelosuprese je nebezpečným vedlejším účinkem, jelikož pacienti s rakovinou mají nízký počet červených krvinek, jsou anemičtí a výsledná únava oslabuje jejich celkovou kondici. Pokud jsou bílé krvinky také nízké, imunitní systém je slabý a pacienti jsou náchylní k potenciálně fatálním infekcím. Řada lékařů, kteří prováděli klinické testy, prezentovali pokles myelosuprese u těch pacientů s rakovinou, kterým podávali AHCC v průběhu chemoterapie. Dr. G.H. Ahn z Ok-Cherm Hospital v Jižní Koreji referoval, že zaznamenal jednoznačné zvýšení počtu bílých krvinek u 12 pacientů s rakovinou, kteří měli III. – IV. stupeň rakoviny (po 2 pacienty s rakovinou prsu, rakovinou žaludku, plic, jater, dělohy a vaječníků) užívající 6 gramů AHCC denně.
AHCC chrání játra před poškozením chemoterapií
Játra jsou zodpovědná za detoxikaci jedovatých substancí v těle (včetně léků). Čím těžší toxická zátěž, tím jsou játra více poškozená. Tento orgán chemoterapie významně likviduje.
Během výzkumu, kdy bylo při chemoterapii podáváno AHCC, došlo k zajímavým závěrům: hodnoty obou jaterních enzymů GOT a GPT v séru vykazovaly téměř normální hladinu. U myší, které procházely pouze chemoterapií bez AHCC byly zaznamenány extrémně vysoké hladiny jaterních enzymů. AHCC také mj. podporuje zotavení jaterních funkcí.
AHCC fin Mycelcaps – výživový doplnok – 80 kaps.
Pokračovanie článku
