pexels.com
Malé děti nemají s projevy emocí problém. Ani my nemáme povětšinou problém s projevy emocí malých dětí. Ovšem pouze do určitých hranic a do určitého věku.
Malým dětem tolerujeme, když si říhnou, prdnou, když se smějí, když pláčou, když se radují, zlobí, vztekají. Malé děti mají potřebu něčeho a my jim dovolíme, aby nám to projevili.
Tím, že děti tyto potřeby projeví a mohou dát volný průběh emocím, tyto jimi projdou jako vlna a po chvíli – někdy kratší, někdy delší – po nich není ani stopy. Když se podíváte, jak si dítě opět hraje na pískovišti, a neviděli jste, že ještě před 5 minutami vřískalo jako siréna, máte pocit, že jde o dokonalé dítě. Krásně si hraje a nezlobí 🙂
Čím jsme starší, tím častěji slýcháme, že „toto“ už takhle velké děti nedělají a postupně si vštěpíme, že není správné brečet před lidmi (a u chlapců to platí dvojnásob), že není vhodné sahat si do nosu, šťourat se v zubech, nechat vycházet plyny z těla když je to zrovna potřeba…prostě učíme se, že své potřeby bychom měli nejlépe provádět o samotě a vůbec o nich nemluvit.
A tak se učíme, že projevovat emoce je „špatně“. Postupně se odnaučíme to, co jsme uměli jako malé děti a odpojíme se od potřeb svého těla. A postupně se v nás začnou tvořit bloky. Energie nemůže protékat tak, jak potřebuje, protože k tomu nemá prostor. Čím víckrát si nedovolíme něco prožít, tím větší překážku jsme stvořili a o to obtížněji se jí pak budeme zbavovat.
Po letech se z bloků mohou vytvořit zdravotní problémy. Dříve či později se jimi budeme muset začít zabývat. A opět se budeme učit dávat volný průchod svým potřebám.
Nyní bude potřeba odhodlat se, odložit stud a rozpaky a navázat opětovné spojení se svým tělem. Za ty roky, kdy jsme mu nenaslouchali, je pořádně zabarikádované. Mnoha lidem dělá potíž plakat, a to i v případě, že cítí hluboký smutek nebo bolest. Máme problém projevovat i radost. Protože když se budeme radovat příliš, mohl by nám třeba někdo závidět.
Důvodů, proč si nedovolujeme prožívat naplno svůj život, je mnoho. Zmiňuji jen některé z nich, tak jak mi přicházejí na mysl.
Ne všechny emoce jsou pro nás příjemné a chceme je prociťovat. Je ale třeba pochopit, proč je důležité i takové emoce připustit a prožít.
Pokud cítíme emoci a bráníme se jí, ve skutečnosti jsme to my, kdo se odděluje. Ve chvíli bránění se emoci se vydělujeme od celku. Emoce přichází proto, že ji potřebujeme (i když to tak vnitřně nemusíme vnímat). Jak se jí bráníme, nedáváme jí možnost se projevit a ona proto setrvává.
Čím víc se emoci bráníme, tím silněji si ji k sobě přitahujeme.
Tím, že emoci VĚDOMĚ dovolíme, aby byla projevena, přebíráme opratě do svých rukou. Stáváme se tvůrci situace.
Abychom mohli emoce měnit, musíme je vlastnit.
Abychom je mohli vlastnit, musíme je přijmout!
Často se stává, že se emocím bráníme, nechceme je přijmout, nechceme jim dovolit se projevit. Tím je jednak u sebe držíme a druhak nad nimi nemáme moc.
Změnit můžeme jen to, co sami vlastníme. A vlastnit můžeme to, co jsme přijali!
Emoci, která není příjemná, nepotřebujeme posilovat tím, že jí budeme dávat víc pozornosti a víc času než je třeba. Stačí, když ji přijmeme a budeme vnímat, že je třeba ji projevit. Dovolíme jí, aby BYLA. Tím jsme ji přijali a můžeme s ní dál pracovat. Můžeme s ní nakládat podle své vůle. Buď propustit, nebo ji prožívat silněji a setrvávat v ní (to bych doporučovala pouze u těch, které vám jsou příjemné).
Bránit se čemukoliv v životě nese jen jeden výsledek – oddělení se od celku. Oddělení od celku jen posiluje pocity typu „nikdo mě nemiluje“, „nikomu na mě nezáleží“, „nemám peníze“, „nemám moc nad svým tělem“ apod. Jakékoliv nepříjetí je projevem oddělenosti.
Když mám strach z nemoci, čím víc na tu nemoc budu myslet, tím větší strach bude. To proto, že moje pozornost jde tam, na co myslím. Posiluji to, na co se soustředím.
Tím, že dovolím strachu, aby se projevil, všimnu si ho a začnu ho zpracovávat (uvědomím si, že tu je a hledám v sobě, proč mám potřebu si strach přitahovat, dovolím mu, aby se projevil a pak ho propustím – více zde ), o to rychleji ho mohu propustit ze svého života. Předá mi tu informaci, kvůli které tu byl a nebude ho víc třeba.
Nezapomeňte! Jen to, co vlastníte, můžete změnit 🙂
Přeju vám všem krásný den,
s láskou Jolana
www.nova-cesta.com
Knihy z kategórie „Duchovný rozvoj„
Knihy z kategórie „Duchovné príčiny chorôb“
