Bylo – nebylo, dva výzkumníci, doktoři William Lyman a Steven Kaali z Albert Einstein College of Medicine v New Yorku, učinili na sklonku roku 1990 důležitý objev. Zjistili, že mohou inaktivovat HIV (virus AIDS) ve vzorku infikované krve použitím stejnosměrného proudu o nízkém napětí a extrémně slabém proudu. Přišli na to náhodou. Když v laboratoři ponořili dvě platinové zkušební elektrody do zkumavky s krví infikovanou HIV (typu 1) povšimli si, že stejnosměrný proud procházející vzorkem z měřicího přístroje viry deaktivoval (nemohly se dále replikovat). Nedalo jim to a následné testy ukázaly, že nejúčinnější je proud v rozsahu 50 – 100 mikroampér (µA). Nepříznivě ovlivňuje prakticky všechny složky viru HIV, zatímco normální krvinky zůstanou nedotčené.
obrázok so súhlasom dream designs / FreeDigitalPhotos.net
Slabý elektrický proud viry sice přímo nezničí, ale zasáhne složky jejich vnějšího proteinového pláště tak, že viry nemohou vytvářet reverzní transkriptázu, enzym nezbytný k napadení lidské buňky. Reverzní transkriptáza virům umožní vstoupit do lidských T–buněk (CEM– SS) kde spustí mašinerii reprodukce DNK. Poté, co využijí hostitelských buněk k vlastní reprodukci na tisíce nových virů, naběhlá buňka (nyní nazývaná syncytiální nebo obří buňka) praskne a vychrlí svůj zákeřný obsah do krevního oběhu nebo lymfatického systému. Tak se tyto viry šíří, ovšem bez reverzní transkriptázy nemohou hostitelskou buňku napadnout a stávají se zranitelnými vůči zbraním imunitního systému. (Detaily experimentů jsou popsány v žádosti o udělení patentu podané doktorem Kaali.)
Co proniklo na veřejnost?
Kupodivu velmi málo. Kaali a Lyman prezentovali svá zjištění z podzimu 1990 14. března 1991 u příležitosti First International Symposium on Combination Therapies (konference o AIDS) ve Washingtonu DC. Stručná zpráva o objevu se objevila v Houston Post (20. března 1991), potom v Science News (30. března 1991 na straně 207) a později v Longevity magazine (prosinec 1992 str. 14).
Kaali navrhl dva způsoby léčení AIDS pomocí nové terapie: jeden zahrnoval odebrání jistého množství krve, jeho elektrizaci a následnou infúzi zpět do těla pacienta. Druhá metoda navrhovala implantaci miniaturního zdroje energie s miniaturními elektrodami umístěného přímo do arterie. Při dlouhodobé léčbě by ovšem tato mini-jednotka po 30 – 45 dnech musela být vyjmuta a přemístěna na jiné místo, protože jizva v tkáni a zvápnění tvořící se kolem implantátu by mohly vést k zablokování tepny.
Kaali (a spoluvynálezce Peter Schwolsky) podali 16. listopadu 1990 žádost o udělení patentu na tento implantát, který jim byl udělen o devět měsíců později, 18. srpna 1992, pod číslem US 5,139,684.
Zde je zajímavé povšimnout si dvou věcí:
1. Aby mohli získat patent od patentového úřadu Spojených států, museli Kaali a Schwolsky prokázat, že zařízení funguje tak, jak tvrdí. US patenty postrádající solidní důkaz se prostě neudělují.
2. Získat patent nezřídka trvá celé roky, tento patent byl přesto udělen už po devíti měsících; další potvrzení váhy demonstrovaných tvrzení.
Je také zajímavé, že kromě zmíněných tří publikací a konference AIDS v březnu 91, se o důležitém objevu účinného léčebného postupu schopného vyléčit AIDS neobjevilo v tisku, rádiu ani televizi vůbec nic. Jakoby se nad tím zavřela voda. Většina dobře informovaných pozorovatelů se domnívá, že Kaaliho a Lymanův objev byl úmyslně zameten pod koberec ihned poté, co jej prezentovali na konferenci o AIDS v březnu 91. Kdyby byl výzkum boje proti AIDS na úrovni, a ne podvod, což ve skutečnosti je, měla tato zpráva zaplnit titulní strany novin po celém světě. (Kolem roku 1999 mne kontaktovala jedna žena trpící AIDS, jíž se podařilo telefonicky spojit s Dr. Williamem Lymanem. Zeptala se ho na jeho a Kaaliho experimenty s elektrifikací krve, a jestli by ji mohl léčit. Lyman jakoukoli vědomost o podobném léčebném postupu či dokonce léčbě AIDS okamžitě popřel. Řekl, že o Dr. Kaali nikdy neslyšel, nemá vůbec žádnou představu, o čem je řeč, a pak zavěsil. To hodně vypovídá o moci lidí stojících za zamlčením tohoto objevu.)
Dr. Walter Schnitder na výše uvedený článek v Science News upozornil svého přítele Roberta Becka. Beck, zkušený elektroinženýr, prostudoval příslušný patent a rozhodl se, že se pokusí terapii duplikovat neinvazivním způsobem – to znamená použitím elektrického proudu z vnějšku, bez zásahu do těla. Rozhodl se nasadit elektrody přímo na kůži nad tepnami a žilami probíhajícími dostatečně blízko u povrchu. Napadlo ho totiž, že proud 50 – 100 mikro ampér může vzniknout přímo v tepně elektromagnetickou indukcí, což by umožnilo, aby elektrody po celou dobu terapie zůstaly na povrchu těla, bez nutnosti implantace.
Čistič krve
Zde je ale problém. Pokud na kůži přivedete jistý potenciál stejnosměrného proudu (DC), může v místě kontaktu dojít k elektrolýze. Aby se tomu vyvaroval, Beck navrhl elektrický obvod měnící DC napětí na střídavý proud (AC) o velmi nízké frekvenci. Zvolený tvar vlny ovšem není typická vlnovka (sinus), jako u střídavého proudu ze sítě, ale spíš dvoufázový obdélníkový kmit, kde napěťové křivky mají jednou pozitivní a podruhé zápornou polovinu, protože proud musí v každé polovině cyklu změnit směr.
Obdélníkové vlny generují velké množství harmonických kmitů. Harmonické kmity jsou násobky kmitočtu původní frekvence. Liché harmonické složky jsou násobky původního kmitočtu násobeného 3, 5, 7 atd., a sudé harmonické složky jsou jeho násobky 2. Například, liché harmonické složky obdélníkového kmitu 4 Hz budou 12 Hz, 20 Hz, 28 Hz atd., až do rozsahu radiofrekvencí.
Georges Lakhovsky, Nikola Tesla a mnozí další výzkumníci zjistili, že všechno v přírodě má vlastní rezonanční frekvenci, včetně všech bakterií, virů, parazitů i plísní na této planetě. Dr. Royal Rife ve třicátých letech devatenáctého století dokázal vyléčit terminální stavy rakoviny použitím specifických rezonančních frekvencí jistých unikátních mikroorganizmů, objevujících se u všech typů rakovin. Cílená aplikace plazmovou anténou vyzařovanou vlnou s jejich rezonančním kmitočtem způsobila deaktivaci (devitalizaci – neschopnost dalšího dělení) či vnitřní rozklad a mnohdy doslova „explozi“ mikroorganizmu. Takto byly v celém těle současně ničeny všechny patogeny reagující na stejný rezonanční kmitočet.
Na Rifeho později navázala Dr. Hulda Clark svým „zapperem“ se stabilní frekvencí. I toto zařízení pracuje na bázi obdélníkových kmitů, ale využívá jen jejich kladný puls a vyžaduje tzv. pozitivní offset (křivka nikdy nesmí spadnout pod nulu). O účinnosti tohoto prostého zařízení v mnoha případech nemůže být pochyb, ale dodnes je nejasné, jak to v těle funguje. Není vyloučeno, že dochází k podobnému jevu, s jakým pracuje Beckův „krevní elektrifikátor“.
- Ďalšie články o liečbe rakoviny
- Existenčné-eliminačné frekvencie a DNA biorezonančné frekvenčné zbrane
Kaali a Lyman použili k deaktivaci viru AIDS stejnosměrný proud, Beck pak zjistil, že téhož výsledku může dosáhnout použitím obdélníkového kmitu o frekvenci 3,92 Hz. Kaali a Lyman shledali, že kritickým faktorem je úroveň aplikovaného proudu; jestliže drželi proud v rozmezí 50 – 100 mikroampér mohli likvidovat virus HIV v Petriho miskách. Kaali pak navrhl maličké baterie s drobounkými elektrodami, které by mohly být implantovány přímo do tepny v ruce nebo noze. Udržování proudu mezi elektrodami v rozsahu 50 – 100 mikroampér mělo postupně deaktivovat viry HIV v krevním oběhu a oběť AIDS by se pozvolna uzdravila. Procedura ovšem vyžadovala chirurgický zákrok, který by (tehdy) přišel asi na 5000 dolarů. Navíc zde byla obava, že implantované elektrody způsobí zjizvení tepenní stěny, takže by zhruba jednou za měsíc musely být odstraněny a implantovány do jiné části tepny, což by pokaždé stálo uvedenou sumu. K podstatnému zlepšení stavu nemocného by došlo asi za 6 nebo 7 měsíců.
První zkušenosti
Beck začal nový přístroj používat sám. Původně si umístil elektrody na tepny poblíž kotníků, pak umístění různě měnil, zkoušel i dvě místa na rameni, až nakonec zjistil, že to funguje stejně dobře, když přiloží elektrody blízko sebe na loketní a vřetenní tepnu přímo u zápěstí (tam, kde lékaři tradičně hmatají tep). K nalezení správného umístění a vystředění elektrod přesně nad tepnami, se doporučuje pečlivě nahmatat puls každé tepny a označit její průběh třeba fixem. Můžete si pak zapamatovat správné umístění elektrod přesně nad tepnou, kde jsou přidržovány pružným nátepníkem nebo jiným vhodným způsobem.
obrázok so súhlasom rajcreationzs / FreeDigitalPhotos.net
Druhá část metody na sebe nedala dlouho čekat. Elektrifikátor sice umí čistit krev, ale v lymfě neúčinkuje. Zde Beck zvolil jiný postup, metodu využívající silných magnetických pulsů. O tom si ale podrobněji povíme až příště. Pomocí obou neinvazivních technik může být krev i lymfa vyčištěna přímo v organismu, jednoduše, rychle a velmi levně. Beck v protokolu své terapie doporučuje užívat koloidní stříbro jako účinný doplněk.
Přístupy využívající elektroniky a řízené elektroporace mohou brzy udělat zbytečnými všechny ty vakcíny, léky, doplňky, kyslíkové a dietní terapie, plus ostatní léky, i když pomáhají, ale většinou jen ty, které nám příroda dává zadarmo.
Beckův protokol
Při veřejné přednášce (19. října 1991) Beck navrhl tuto spekulativní vyzkoušenou kutilskou metodu k „neutralizaci“ HIV IN VIVO (tedy přímo v lidském těle). Následně byly jeho originální metody a postupy obsáhle studovány, dotaženy, zjednodušeny a všeobecně zdostupněny i těm, kdo si příslušná zařízení umí postavit sami.
Při použití v tandemu mají oba jednoduché léčebné postupy potenciál anulovat značně přes 95% (a snad i 100%) známých variet HIV, ať už sídlí krvi, lymfě či jiné tělesné tkáni a tekutinách. Odezvy z období dvou let používání tohoto neiatrogenního, prostého a nenákladného experimentálního řešení za stupňujícího se dilema kolem AIDS přinesly vynikající výsledky. Nejsou známy žádné vedlejší účinky, protože miliampérové proudy jsou mnohem nižší, než ty, které používají přístroje pro stimulaci svalů schválené FDA, TENS, CES atd., které jsou v každodenním užívání už mnoho let.
Systém doručuje stimulace do NORMÁLNĚ OBÍHAJÍCÍ KRVE prostřednictvím elektrod umístěných na vybraných místech, například jedna elektroda za hlezenní kostí na noze a druhá identicky umístěná na druhé noze, přes sural, popliteal, posterior tibial nebo peronální tepny, tedy kdekoli, kde vény a arterie běží těsně u povrchu. Optimální místa pro přiložení elektrod lze spolehlivě určit pohmatem pulsu. Léčebný mikroproud má velmi nízkou amplitudu a používání přístroje podle návodu nevytváří žádné nepříjemné pocity. Ceny baterií jsou zanedbatelné (přístroje, jako například BG-3, mají akumulátory, které jednomu uživateli po nabití vydrží i několik měsíců) a uživatel za typicky 21 dnů dospěje k udivující „spontánní remisi“. Nejsou nutní žádní lékaři, léky, ozón či jiné zásahy.
Je ověřeno, že aplikace nemá žádné škodlivé vedlejší účinky na zdravé krvinky či tkáň. Hlavní překážkou tohoto očividně jednoduchého řešení je nedůvěra a skutečnost, že člověk musí převzít odpovědnost za vlastní zdraví – což je v dnešní společnosti, kde jsme odmalička vedeni k tomu, abychom v nemoci hledali odpověď jen u bílých plášťů, projevem čistého „kacířství“.
Současná medicína, která o těchto postupech nemá žádné aktuální znalosti, nás v případě četných a dobře známých smrtících onemocnění všechny už dlouhá desetiletí chlácholí (a sebe udržuje při životě) mlhavými sliby brzkého objevu zázračných léků garantujících „vyléčení“.
Podle Beckova názoru, založeného na dlouholetých zkušenostech s tisíci nemocných, použití neutralizace, přibližně 8 až 20 minut denně asi po tři nebo čtyři týdny, efektivně imobilizuje více, než 95% jakýchkoli virů HIV a samozřejmě i jiných cizorodých elektrosenzitivních mikroorganizmů V KRVI.
Při těžkých infekcích lze přetížení organizmu nemocného toxiny a odpadem vznikajícím po úhynu mikroorganizmů (Herxheimerova reakce či syndrom) předejít kratšími aplikačními časy. Tělo musí dostat čas zbavit se toxických odpadů vylučováním. Prostě to trvá o několik dnů či týden déle. Zbylými problémy se poté začne zabývat odlehčený, novou vitalitou nabitý obnovený imunitní systém. Ve zvláštních případech zhoršeného oběhu, třeba kvůli cukrovce, mohou být naopak vhodné delší časy působení.
Zbytky a imobilizované viry mohou být vypuzeny přirozenou cestou ledvinami a játry. Rychlejší neutralizace je snadno možná, ale Beck ji nedoporučuje, kvůli už zmíněným potenciálním nepříjemným reakcím při eliminaci toxinů. Počet T-buněk může zpočátku poklesnout (kvůli rozkladu postižených a jejich následnému uklízení makrofágy), ale během 90 dnů by měl znovu vystoupat nad 200.
Latentní či „klíčící“ zásobárny HIV (a samozřejmě i jiných patogenních mikroorganizmů) V LYMFĚ nebo jiné tělesné tkáni, mohou být teoreticky neutralizovány pomocí druhého, samostatného přístroje, vytvářejícího krátké (~10 µS) magnetické pulsy velmi vysoké intenzity (~19 kGs) do cívky aplikátoru držené u těla nad lymfatickými uzly a jinými možnými místy se skrytou interní infekcí. Podle fyziky vířivých proudů / back emf „transformačních akcí“ (Lenzův zákon)/ by mělo být rychle dosaženo požadovaného kritéria minimálního proudu indukovaného přímo v infikované tkáni. Několik opakovaných pulsů v každém místě spolehlivě zaručí „ničivý výkon“ postačující k úspěšné neutralizaci virů. Samozřejmě, jen teoreticky…
Někteří uživatelé možná, samozřejmě po „spontánní remisi“, budou chtít o této, zajisté jen čistě teoretické, metodě informovat svého lékaře. Ale vězte, že ELEKTROLÉČBY jsou vesměs rázně potlačovány nebo úplně ignorovány, a proto vůči nim panuje vnucená nedůvěra. A navíc, vyřešení problému s AIDS nebo boreliemi za pár korun určitě nepřinese žádný zisk farmaceutickým kartelům a žádné „bonusy“ za prodej schválených patentních „léků“ lékaři. Farmaceuti se elektromedicínu pokoušejí diskreditovat už od roku 1910. Začalo to úspěšným komplotem známým jako „Rockefeller–Flexnerův report“, což následně vyhnalo zisky farmaceutů do astronomické výše. Chtějí, aby to tak zůstalo, brání se a budou bránit všemu, co je mimo jejich dosah a moc.
Ale jak říkával dnes už zesnulý Bob Beck: „Vezměte si zdraví zpět do vlastních rukou!“ Chytrému napověz.
Pokračování článku a videa se zkušenostmi s BG generátorem:
