Pravděpodobně vás také donekonečna učili, že rakovinu způsobuje poškození DNK. To je ale vědecky absurdní. Například ani kouření nevytváří stejné vysoce precizní genetické poškození u všech kuřáků, u nichž se vyvine rakovina plic. Nevím, jestli tomu někteří doopravdy věří nebo zda to není nic, než podvod sloužící k tomu, aby širokou veřejnost udrželi v přesvědčení, že rakovinu nelze vyléčit.
Pravdou je, že jakmile člověk jednou pochopí, jaké jsou její skutečné příčiny, snadno pochopí i to, proč může být tak snadné čerstvě diagnostikovanou rakovinu vyléčit. Ale i lidem s velmi pokročilým onemocněním může jasné pochopení toho, co způsobuje jejich nemoc přinést hodně prospěchu.
Při popisu toho, co je příčinou rakovinových onemocnění, je nutné vidět celou záležitost ve dvou odlišných rovinách.
První z nich pojednává o tom, co se při rakovině děje na buněčné úrovni. Jinými slovy, proč se normální buňka stává rakovinovou? Druhá je o dění na systémové úrovni, to znamená, co způsobuje rakovinu v rámci celého těla. To jsou dvě naprosto odlišné záležitosti!
Obě úrovně můžeme přirovnat k záplavě. Mohli bychom celý den hovořit o škodách způsobených průtrží mračen, o vylití řek z břehů, škodách na úrodě způsobených prudkým deštěm, poškození zaplavených silnic atd. Všechno kvůli dešti. Mohli bychom se ovšem také ptát, jaké povětrnostní podmínky způsobily, že se ho z mraků spustilo hned tolik. Meteorolog by tedy mohl vysvětlovat, co tam nahoře v mracích způsobuje, že prší, ale hlasatel v televizních zprávách se zmíní jen o rozlití řek způsobeném deštěm.
Totéž platí o rakovině. Diskuse o tom, co vyvolá rakovinu na buněčné úrovni, se naprosto liší od povídání o tom, co ji způsobí na úrovni systému.
Začněme tedy tím, co vyvolává rakovinu na systémové úrovni.
Co způsobuje rakovinu na systémové úrovni
Každá lidská bytost má v těle rakovinové buňky! Každý, kdo teď čte tuto větu, jich má v těle mnoho. Příroda nicméně utvořila naše tělo tak, aby si během statisíců let vybudovalo velice důmyslný imunitní systém, který je, mimo jiné, navržen tak, aby bezpečně zjistil rakovinové buňky a uměl je rychle zlikvidovat.
Když mudr-ci u někoho „diagnostikují“ rakovinu znamená to, že v jeho těle došlo k nerovnováze mezi výkonností imunitního systému a počtem rakovinových buněk. Jinými slovy, něco poškodilo jeho imunitní systém nebo něco způsobilo tvorbu příliš velkého množství rakovinových buněk, které přetížený imunitní systém nestíhá likvidovat. Důsledkem této nerovnováhy je pak abnormálně vysoký počet rakovinových buněk prospívajících v těle postiženého. Jejich počet následně může neřízeně růst a člověku nakonec najdou rakovinu.
obrázok so súhlasom dream designs / FreeDigitalPhotos.net
Četní alternativní nebo praktici přírodní medicíny pak postupují ve čtyřech krocích.
Nejprve člověku změní stravu a životní styl, aby se změnil jeho „vnitřní terén“ a tělo se stalo pro rakovinové buňky nepohostinným (například přechodem na alkalickou stravu).
Za druhé, postarají se o posílení imunitního systému přirozenými živinami.
Za třetí, použijí velmi jemných léčebných postupů, které bezpečně zaměří a vyhubí rakovinové buňky.
Za čtvrté, použijí doplňků k ochraně a nabuzení nerakovinných buněk, většinou poškozených v důsledku nešetrné ortodoxní léčby.
V mnoha případech jsou samozřejmě potřebné ještě další věci, ale toto jsou nejběžnější aspekty alternativní léčby rakovin.
V důsledku těchto postupů se rovnováha (mezi imunitním systémem a běžným počtem rakovinových buněk) u těchto lidí opět obnoví a nakonec jsou vyléčeni.
Zavedený přístup ortodoxní medicíny naproti tomu především ihned velmi krutě poškodí imunitní systém chemoterapiemi, ozařováním a chirurgií. To ještě více zhorší prvotní nerovnováhu. Ortodoxní léčba rakoviny navíc bez výběru zabijí množství zdravých buněk, a proto mohou být poškozeny i jiné, do té doby nezúčastněné a funkční orgány.
Může se pak někdo divit, že experty prováděná alternativní léčení rakoviny vykazuje neporovnatelně vyšší poměr vyléčení, než zásahy ortodoxní medicíny? Zvažte to pečlivě: i když ortodoxní medicína některé zvlášť odolné jedince přivede do „remise“ (to znamená, že nemoc zdánlivě zmizí), vytvoří jim v těle ještě horší nerovnováhu, takže se rakovina téměř jistě vrátí. Tomuto stavu pak říkají regrese a tvrdí, že udělali co mohli, a že už se nedá nic dělat…
Co způsobuje rakovinu na buněčné úrovni
Dosud jsme hovořili o tom, co způsobuje rakovinu na systémové úrovni. Co ale vyvolá, že se nějaká buňka stane rakovinnou? Mnoho nových odrodilých buněk vzniká dělením z předchozích rakovinových buněk, kdy se z jedné vytvoří dvě. Ale proč se do té doby obyčejná buňka stane rakovinovou?
Obyčejné buňce poskytují energii molekuly nazvané ATP (adenosin–trifosfát). Molekuly ATP vytvářejí mitochondrie, které jsou v každé lidské buňce. Ve skutečnosti jsou jich v každé buňce tisíce.
Normální proces tvorby molekul ATP vypadá takto (velmi zjednodušeně):
1) do buňky vstupuje glukóza;
2) část glukózy je konvertována na pyruvát [tento proces má sám o sobě 10 kroků];
3) pyruvát vstupuje do mitochondrií;
4) jakmile je uvnitř mitochondrií, spouštějí se dvě chemické reakce (citrátový cyklus a následně se spustí tzv. elektronový dopravní řetězec). Oba procesy vytvářejí většinu molekul ATP obsažených v buňce.
Co se děje v napadené buňce
Rakovinová buňka konzumuje 15 krát více glukózy, než buňka normální. Dalo by se tudíž logicky očekávat, že rakovinové buňky vytvoří 15x více molekul ATP, než normální buňky.
Rakovinové buňky ale ve skutečnosti prakticky žádné molekuly ATP netvoří! Mitochondrie produkující molekuly ATP v rakovinou postižených buňkách vyhladoví a „usnou“, a aby vytvářely jen něco málo ATP, musí se buňky obrátit k procesu kvašení.
S takovým příjmem glukózy by tady měla být spousta ATP! Proč rakovinové buňky zkonzumují 15x více glukózy, a přesto nejsou schopny vytvářet žádné molekuly ATP normálním způsobem?
To, co produkci molekul ATP zablokuje, je velice zvláštní pleomorfní bakterie, kterou, jak se domnívá Independent Cancer Research Foundation a další výzkumníci, je helicobacter pylori (H. Pylori). Existují o tom docela přesvědčivé důkazy, ale na tomto místě to nechci zdůvodňovat.
Ačkoli každý člověk má bakterie H. Pylori v těle (zpravidla v zažívacím ústrojí), otázkou je, jak tyto mikroorganizmy proniknou do předtím zcela zdravé buňky? Zpravidla se jim to nemůže podařit. Ale v některých případech může udělat tyto bakterie vysoce agresivními například kyselá strava. Jinou cestu otevírá azbest, který může protnout buněčnou membránu atd. Ale nezapomeňme, že třebaže všichni máme v těle rakovinové buňky, máme i ostražitý imunitní systém.
Jak tyto invazivní bakterie zablokují produkci molekul ATP, a změní buňku na rakovinovou, poté, co se dostanou dovnitř?
Děje se to dvěma odlišnými způsoby.
Za prvé, bakterie konzumují glukózu, a protože se uvnitř buňky neustále množí (a tato bakterie je mimochodem asi stejně velká, jako mitochondrie – původně zřejmě samostatné organizmy, s nimiž žijeme v symbióze už miliony let) potřebují stále více glukózy. To ale znamená stále menší a menší tvorbu pyruvátu, který je „potravou“ pro mitochondrie.
Za druhé, mikrobi vyměšují mykotoxiny, což jsou vysoce kyselé, pro tělo naprosto bezcenné molekuly.
Rozhodující zde je, že mitochondrie, místo aby „plavaly“ v moři pyruvátu, tonou v záplavě mykotoxinů.
Ochromené mitochondrie nezískávají žádný pyruvát, následně se zadrhne i citrátový cyklus a elektronový dopravní řetězec a produkce ATP v mitochondriích se zastaví.
Mikroorganismus pronikající do zdravých buněk je vysoce pleomorfní, to znamená, že může přijmout rozmanité tvary a velikosti, přesně řečeno 16, jak zjistil Gaston Naessens (viz somatid; somatidový cyklus). Primární forma tohoto mikroorganizmu může být ještě menší, než virus. [1]
Mnozí si myslí, že rakovinu způsobuje virus nebo houba, ale ve skutečnosti jde o vysoce pleomorfní bakterie postrádající buněčnou blánu.
Kniha Persecution and Trial of Gaston Naessens popisuje 16 fází proměn rakovinového mikroorganizmu. Obrázek ukazuje jeho 16 různých velikostí a tvarů.
Moderní teorie o rakovině
V jednom ze svých menších stavů má zmíněný mikroorganizmus velikost viru a v této formě může proniknout až do jádra buňky. Stejně tak, jako u jiných virů, které se dostanou do jádra, může DNK rakovinového mikroorganismu spolupůsobit s DNK napadených buněk a přizpůsobit jejich strukturu.
Jak ukázal Dillers, nejdůležitější na tom je, že rakovinové zárodky [tj. mikroby] mohou získat vstup nejen do nerakovinové buňky (vnitrobuněčný), ale proniknout až do jejího jádra. Tato vnitrojaderná invaze znamená, že rakovinoví mikrobi mohou získat přístup ke genům obsaženým uvnitř samotného jádra. (Four Women Against Cancer, Dr. Alan Cantwell, M.D., stránka 47)
Dillers byl členem výzkumného týmu Virginie Livingston, M.D.
Vědci pozorující poškození DNK způsobené těmito mikroby však mylně tvrdí, že příčinou rakoviny je právě toto poškození. To je stejné, jako by nám říkali, že požáry jsou vyvolávány kouřem. Je to klamný závěr dobrého pozorování. Poškození DNK v rakovinových buňkách je způsobeno smísením s DNK vysoce pleomorfních bakterií, které předtím zablokovaly produkci molekul ATP. Tyto bakterie ve skutečnosti dělají ještě mnohem víc, než že vytvářejí rakovinové buňky; následně je chrání a šíří rakovinu dál! Charakteristika těchto mikroorganizmů jsou opravdu ochromující.
Tvrzení rakovinových výzkumníků (financovaných farmaceutickým průmyslem), že rakovinu způsobuje poškození DNK je zavádějící. Těžko říct, zda je v tom úmysl (tzn., snaží se vyvarovat objevu skutečného léku na rakovinu) nebo prostě jen neznalost vyplývající z rigorózního vyučování na univerzitách.
V každém případě, vzhledem k nedostatku energie v rakovinových buňkách (kvůli nedostatku molekul ATP), jsou rakovinou napadené buňky velice oslabené. Ale protože kradou glukózu z celého těla, schází glukóza i ostatním. Normální buňky obdrží méně glukózy a jsou velmi nemocné. A nejen proto. A stav se stále zhoršuje.
Rakovinové buňky při zpracování velkého množství glukózy kvašením produkují úměrně velká množství kyseliny mléčné. Tato kyselina se krevním oběhem dostane do jater, která mění mléčnou kyselinu opět na glukózu. Tento „pingpongový“ koloběh, kdy rakovinové buňky přemění glukózu na mléčnou kyselinu, kterou játra opět změní na glukózu, se nazývá „cyklus mléčné kyseliny“ nebo „kachexie“. Ta je příčinou úmrtí asi poloviny všech lidí nemocných rakovinou, protože obě strany tohoto nepřetržitého cyklu konzumují spoustu energie.
Mnoho výzkumníků už před více, než 100 lety, po roce 1890, odhalilo mikroby jako příčinu rakoviny (na celulární úrovni), ačkoli tehdy ještě neporozuměli mechanismu uvnitř buňky, umožňujícímu invaznímu mikroorganizmu změnit normální buňku na rakovinovou.
Jako první ohlásil nález „rakovinových parazitů“, ve vzorku rakovinové tkáně mořeném speciálním červeným karbolovým barvivem (fuchsin), slavný patolog William Russell (1852 – 1940) v roce 1890. „Parazit“ byl odhalen uvnitř i vně buněk. Jeho nejmenší formy byly pod mikroskopem jen stěží viditelné; největší z těchto mikroorganizmů byli velcí jako červené krvinky. Russell nalezl „parazity“ i ve vzorcích lidí s tuberkulózou, syfilis a ve vředech na kůži. (Four Women Against Cancer, Dr. Alan Cantwell, M.D., stránky 53– 54)
Všimněte si, že rakovinový mikroorganismus byl nalezen uvnitř i vně rakovinových buněk. Jeden ze způsobů rychlého rozšiřování rakovinových buněk (přinejmenším některých druhů rakoviny) spočívá v tom, že rakovinový mikrob opustí buňku, putuje krví a na vhodném místě vytvoří novou „osadu“ rakovinových buněk daleko od původní kolonie.
Shrnutí
• Rakovinu na systémové úrovni vyvolá nerovnováha mezi výkonností imunitního systému a počtem rakovinových buněk. Může ji zapříčinit mnoho věcí, ale zejména takové, které oslabí imunitní systém.
• Rakovinu na celulární úrovni způsobuje jedinečný a současně zcela běžný mikrob.
Využití těchto informací při alternativní léčbě
Byl tu vůbec někdy nějaký postup, který vyléčil rakovinu vyhubením mikrobů uvnitř rakovinových buněk? Ano, byl.
V třicátých letech minulého století dokázal mikrobiolog Dr. Royal Rife léčit rakovinu pomocí neinvazivní elektromedicíny. Jeho přístroj užíval dvou frekvencí. Jedna z nich byla určena k hubení „rakovinového viru BX“ a druhá sloužila jako „nosič“ přepravující pro mikroorganizmy smrtící kmitočet (MOR – Mortal Oscillation Rate) hluboko do tkání a tedy i buněčnými membránami rakovinou postižených buněk. [2]
Dr. Rife společně s mnohými lékaři, kteří tehdy používali jeho přístroje, dokázal vyléčit 100% nemocných, avšak jejich práci byla násilně přerušena poté, když Rife odmítl prodat svou technologii tehdejšímu šéfovi Americké lékařské asociace (zkorumpovanému oborovému spolku), protože věděl, že by to pohřbilo jeho práci.
Podle různých typů „Rife Machines“, konstruovaných samotným Dr. Rife, jsou dnes replikovány moderní „Rifeho aparáty“. Jde o velice vlídná neinvazivní vysoce sofistikovaná elektromedicínská zařízení, jako například R–gen 3 od DavyLabs™.
Independent Cancer Research Foundation, Inc. (ICRF) zkoumá využití elektromedicínských postupů (například takových, jako vyvinul Rife), ale vypracovala i několik postupů léčby rakoviny pomocí DMSO nebo MSM, sloužících jako nosiče substancí vhodných k vyhubení mikroorganizmů v rakovinových buňkách. Tyto léčebné postupy se ukázaly jako velmi úspěšné.
V knize Cancer & Natural Medicine – Textbook of Basic Science and Clinical Research, autor John Boik vyjmenoval více, než deset substancí, které při pokusech in vitro vykazují schopnost zvrátit situaci a přeměnit rakovinové buňky na normální (říká tomu „diferenciace“). Všechny tyto substance jsou velmi účinná bakteriostatika.
V přírodě pravděpodobně budou k nalezení četné další přirozené molekuly léčící rakovinu hubením mikrobů v rakovinových buňkách, které dosud jako takové nebyly identifikovány. Dobrými příklady jsou vitamín C a vitamín D3. Oba jsou sice vysoce antimikrobiální, nemohou ale přímo zabít rakovinové buňky. Jediný způsob, jak mohou rakovinu ovlivnit, spočívá v hubení mikrobů uvnitř těchto buněk (v případě užívání vitamínu C v těle vzniká i peroxid vodíku).
Rostlinou číslo jedna v bylinném světě, identifikovanou jako úspěšný hubitel H. pylori, je kurkuma. Právem zaujímá jedno z nejvyšších míst při léčbě rakoviny bylinami.
Vyhubit mikroby je mnohem snazší, než zabíjet samotné rakovinové buňky, za předpokladu, že do nich můžeme dostat účinnou substanci.
ICRF je už řadu let zapojena do výzkumu způsobů, jak změnit rakovinové buňky na normální. Smyslem tohoto výzkumu je okolnost, že tyto postupy mohou účinkovat mnohem rychleji než postupy zabíjející rakovinové buňky, protože po nich nezůstávají žádné „trosky“ po odumřelých buňkách. Společně s ozdravením a nabuzením imunitního systému je to ideální způsob léčby.
Následně si povíme o dvou dalších hlavních způsobech umožňujících „nabít“ imunitní systém tak, aby z něj vznikl účinný mechanizmus pro boj s rakovinou.
Imunitní systém
Člověk za normálních okolností rakovinu nedostane. Je tomu tak proto, že jeho imunitní systém je v rovnováze s počtem napadených, čili rakovinových buněk, které likviduje takovým tempem, že nikdy nemohou získat neovladatelnou převahu.
Většina lidí netuší, jak důmyslný a mocný je plně funkční imunitní systém. Dnes už je opravdu extrémně vzácné potkat jedince, jehož imunitní systém funguje opravdu naplno, a proto tak málo víme o jeho síle.
Skutečností je, že člověk s plně funkčním imunitním systémem by rakovinu nikdy nemohl dostat.
Imunitní systém vytváří dvě klíčové molekuly: interleukiny a interferon. Říká se jim neuropeptidy nebo také nervové proteiny. V těle máme více, než 2000 neuropeptidů, ale možné protirakovinové účinky většiny z nich dosud neznáme.
Interleukiny a interferon, a pravděpodobně několik dalších neuropeptidů, jsou pro rakovinové buňky absolutně smrtící. Problém spočívá v tom, že lidské tělo zpravidla těchto neuropeptidů neprodukuje optimální množství. Příčinou jsou opět mikroby, ale jiné, než ty, které žije v rakovinových buňkách.
Průměrný člověk má v krevním oběhu a ostatních místech v těle necelý kilogram různých mikroorganizmů. S většinou těchto mikroorganizmů žijeme v symbióze, ale přesto vyžadují dozorovou funkci, mimo jiné prosazovanou imunitním systémem právě pomocí v těle vytvářených neuropeptidů. To platí především pro mikroby, které proniknou do krevního oběhu, kde opravdu nemají, co hledat. Jejich přednostní likvidace může pro imunitní systém znamenat takovou zátěž, že pod jejím tlakem začne zanedbávat jiné, „vedlejší“ úlohy.
Jak to víme?
Na počátku stojí protokol Boba Becka. Využívá jednoduché elektromedicínské zařízení, které během několika týdnů úplně vyčistí krev od mikrobů. Původně byl navržen pro léčbu AIDS, je ale ukázalo se, že umí léčit i rakovinu, a tím jsou míněny velmi pokročilé případy.
Otázka zní: jak může tento prostý postup léčit rakovinu?
Jakmile z krevního řečiště zmizí zátěž představovaná mikroby, imunitní systém se „přeplní“ jako v žádném jiném případě. Tělo produkuje neuropeptidy ve stejně „velkém“ množství (to je relativní, ne absolutní pojem), ale teď má možnost je využít k nasazení na předtím dlouho zanedbávaných místech. Jakmile je tedy tělo zbaveno mikroorganizmů v krvi, imunitní systém přeplněný neuropeptidy rychle zničí mikroby v rakovinových buňkách.
Zbavit se všech mikrobů v krevním oběhu trvá v rámci Beckova protokolu asi 3 týdny.
[Poznámka: pokračovat v dodržování tohoto postupu by se pak mělo po zbytek života, jinak je možné, že se mikroby vrátí!]. Není dosud známo, jak dlouho pak přesně trvá „plné nabití“ imunitního systému, ale pravděpodobně vyvine účinnost dostatečnou k tomu, aby se mohl postavit rakovině během tří nebo čtyř týdnů od spuštění protokolu.
Příspěvek Dr. Boba Becka, PhD (měl PhD ve fyzice a vyučoval fyziku na USC v Kalifornii) by neměl být podceňován! [3]
Beckův protokol by měli použít všichni nemocní, s výjimkou těch, kteří prodělávají chemoterapie nebo berou jiné toxické léky (je zde i několik alternativních léčení rakovin, při nichž by Beckův protokol neměl být použit). Zmíněné léky nemohou být užívány za současného použití prostředků elektromedicíny kvůli jevu zvanému elektroporace, což je fenomén, který by těmto toxickým lékům mohl otevřít cestu do nevhodných (zdravých, neošetřovaných) buněk.
Jako na primární volbu na začátku léčení byste se nicméně na Beckův protokol spoléhat neměli. To proto, že může trvat tři nebo více měsíců, než opravdu zabere a začne mít terapeutický význam. Na začátku léčení je nezbytné položit důraz na postupy, které začnou účinkovat mnohem rychleji.
Další absolutně zakázanou substancí při použití tohoto protokolu by měl být česnek. Česnek bychom ostatně neměli používat vůbec, protože zabíjí mozkové buňky. Ale, jak podotkl Bob Beck, všichni máme tolik mozkových buněk, že to konec konců nehraje roli.
Kdo by chtěl použít protokol Boba Becka, určitě by měl přidat i byliny pomáhající nabudit imunitní systém, ale neužívat žádné doplňky a bylinné produkty dvě hodiny před a po použití elektroterapie.
Proč je to tak důležité
Tyto informace přinášejí málo známý poznatek: jakmile vyhubíte mikroby v rakovinových buňkách, mohou obnovit vlastní přirozený metabolismus a brzy se stanou normálními! Jinými slovy, jestliže zbavíte rakovinovou buňku tohoto mikroorganismu, bude moci obnovit svou přirozenou látkovou výměnu, vytvářet molekuly ATP a další věci nezbytné pro život normální tělesné buňky.
Je tu tedy několik způsobů jak rakovinu léčit
1) Můžete bezpečně a pozvolna vyhubit samotné rakovinové buňky živinami, jako je laetril (vitamín B17);
2) můžete bezpečně a pozvolna zahubit mikroby uvnitř rakovinových buněk pomocí elektromedicíny nebo jinými způsoby;
3) můžete bezpečně a pozvolna zahubit mikroby v krevním oběhu a odlehčit imunitní systém tak, aby vytvořil přebytky interleukinů, interferonu a ostatních neuropeptidů, které postupně vyhubí rakovinové buňky;
4) můžete „nabít“ imunitní systém živinami. Tím také můžete léčit rakovinu, ačkoli to nefunguje tak rychle, jako některé jiné léčebné postupy. Mnoho rostlin má schopnost podpořit imunitní systém, aniž by přímo hubily mikroby v krevním oběhu (nebo to některé možná dělají, aniž bychom si uvědomovali, že to je příčina jejich účinku);
5) můžete blokovat „cyklus mléčné kyseliny“ hydrazin sulfátem (není to přímo léčba, ale prodlužuje život pacienta, takže ostatní postupy mají více času na práci);
6) můžete přeplnit nekancerózní buňky živinami a minerály. Ani to není přímo léčba, ale velmi často se se užívá k prodloužení života nemocných, než zaberou jiné léčebné postupy. Často je to ta první věc, která se udělá.
Typické léčení rakoviny bude ve skutečnosti potřebovat kombinaci tří nebo čtyř uvedených postupů a možná i všechny.
Z internetových zdrojů.
[1] http://customers.hbci.com/~wenonah/new/somatid.htm
[2] http://users.navi.net/~rsc/rife1.htm
[3] http://altered-states.net/barry/bobbeck/index.htm
Zdroj: wmmagazin.cz
Technické informácie o prístroji: Nízkofrekvenčný generátor BG3 – tri v jednom (Zapper + Beckov generátor + výrobník striebornej vody) sa dozviete aj TU
Zaujímavé videá o BG3 na Youtube
Prístroj si budete môcť vyskúšať na Zdravých vianočných trhoch a priamo konzultovať s výrobcom
Ďalšie utajené vynálezy (nie len o liečbe rakoviny), ktoré nedostali šancu kvôli mocným tohto sveta
